ZÁPIS DO ŠKOLKY

20.06.2018

Vzhledem k tomu, že se moje dcera narodila v listopadu 2015, jsem si říkala, že se ani nebudu snažit ji zapsat do školky na školní rok 2018/2019. Co jsem si tak dělala průzkum, děti pod tři roky nemají při zápisu šanci (minimálně v naší spádové oblasti). Nechtělo se mi tedy s vidinou nevyhnutelného neúspěchu obíhat doktorku kvůli potvrzení od lékaře a následně všechny možné školky během pouhých 4 hodin (u nás byl totiž vyhlášen zápis do všech školek na jedno konkrétní odpoledne v době od 13 do 17 hod). Počet školek, do kterých jsme se mohli zapsat, sice explicitně omezen nebyl, zato byl výrazně omezen výše uvedeným časovým rozpětím. V naší městské části máme asi 20 školek, ale ty nestihnete oběhnout za 4 hodiny, ani kdybyste se na řasy stavěli. (Záměrně nepíšu "na hlavu", protože jako každá správná jogínka mám ke stoji na hlavě dost dobře nakročeno. Ale stoj na řasách... To je zatím výzva i pro mě. :-))  V našem okolí jsem si již dávno vyhlídla 3 pěkné školky, které byly v krásné vzdálenosti od našeho bydliště. Ale říkala jsem si, že ještě ten rok počkáme a příští rok půjdeme k zápisu "na jistotu". Přeci jen dceři pak už budou téměř čtyři roky, tak by ji konečně měli vzít.

Manžel měl ale na výše zmíněnou situaci jiný názor a prosadil si, že letošní zápis aspoň zkusíme. "Vždyť o nic nejde, ne?" Ne. O nic nejde. Jen o obíhání milionu institucí a vyplnění asi 30 papírů. A kdo to udělá? No manžel určitě ne... Moc se mi do toho nechtělo, vzhledem k tomu, že jsem v této úmorné činnosti neviděla žádný potenciál. Ale nakonec jsem se podvolila a začala ve věci "zápis do školky" jednat. Jako vždy, jsem se do tohoto nového "projektu" vrhla po hlavě a na 100 %. Ani manželovo: "Ježíš, proč to tak hrotíš, vždyť jsme se domluvili, že to jen zkusíme!", mě nezastavilo.

Vytiskla jsem hromadu papírů a asi dvě hodiny jsem je vyplňovala pořád dokola. Jméno, příjmení, datum narození, matka, otec, sourozenec, bydliště a zase od začátku. Při nejbližší příležitosti jsem pak Evidenční listy odnesla k doktorce, aby mi potvrdila, že dcera je způsobilá k pobytu ve školce. Paní doktorka Evidenční listy nepotvrdí samozřejmě na počkání, takže papíry jsme museli vyzvednout až následující den. Ještě, že bydlíme minutu od doktorky a nemuseli jsme se tedy plahočit bůhvíkam.

S manželem jsem se snažila domluvit, aby si v den zápisu vzal půl dne dovolenou a aby na nás tedy čekal před první školkou již v jednu hodinu. Na to mi ale manžel laxně odpověděl: "Símtě, jdeme jen do tří školek. To zvládneme za hodinku, Přijdu ve čtyři." Snažila jsem se mu vysvětlit, že u každé školky bude určitě kilometrová fronta a že to nemáme šanci stihnout. Manžel se ale dál tvářil, že o nic nejde a že má vše na háku. Nakonec jsme ho ukecala, že se sejdeme "už" v 15:45 před první školkou.

Manžela jsem ke svému pobíhání po školkách potřebovala, protože jsem si neuměla představit, že se potáhnu s ročním synem v kočárku a vztekající se dvouapůlletou dcerou po 3 školkách, kde s nejvyšší pravděpodobností budeme muset čekat dlouhou frontu (i když si to někteří členové rodiny nemyslí). A co kdyby do školky nebyl bezbariérový vstup?

V den D jsem sbalila sebe a děti a vydala se směrem k námi nejpreferovanější školce. Ještě jsme ani nebyli na správné straně silnice a už jsme viděla frontu táhnoucí se ze školky až někam daleko ven. V duchu si naštvaně říkám: "Hmm, jasně, proč by při zápisu měla být fronta?!" a manžela zabíjím (také jen v duchu). Dále můj mozek zpracovává nezadržitelný tok myšlenek typu: "Takže jsem doktorku obíhala úplně zbytečně a stejně tak zbytečně jsem vyplňovala těch milion papírů a žádostí" a "To jsem fakt místo toho mohla dělat něco užitečnějšího!". V 15:50 volám manželovi, kde je. Odpovídá mi typicky: "Mám zpoždění, za chvíli tam už ale budu." Já: "V pohodě, nechvátej, my tu budeme tvrdnout ve frontě ještě hodně dlouho."

V tu chvíli vychází z budovy školky usměvavá paní učitelka a rozdává další papíry. Musím vyplnit ještě další 3 A4! Super. Zjišťuji, že nemám propisku. Naštěstí mě zachraňuje tatínek stojící za mnou, který mi pohotově podává tu svou. S díky ji přijímám. Opírám papíry o zeď budovy a začínám je vyplňovat. Za chvíli přichází manžel, přebírá děti a vydává se s nimi na nedaleké hřišti. Ve frontě slyším konverzace o tom, jak pro některé rodiče je toto již pátá školka a že kvůli délce fronty pravděpodobně už tu poslední, šestou, nestihnout. Cítím se dost blbě, že tohle je moje první školka. 

Fronta se pomalu a dost nejistě sune dopředu, ale již v 16:35 vycházím z budovy první školky. Uf. (Samozřejmě, že ke vchodu vedlo dost schodů, takže sama s kočárkem bych měla docela smůlu). Koukám na hodinky a v návalu adrenalinu běžím za manželem na hřiště a říkám mu, že ještě zkusím zaběhnout aspoň na jednu školku. Rychle vybíhám a snažím se být ve školce číslo 2 co nejdříve. Plíce mě bolí vlivem běhu i vlivem super jarního pylu. Do školky dobíhám se šíleným kašláním a bohužel s sebou nemám pití, abych plicím nějak ulevila. Naštěstí v této školce už fronta není a já vše vyřizuji během pěti minut (samozřejmě ve třetím patře školky, která není vybavená výtahem). V 16:45 jsem ve druhé školce hotová a tak se hladina mého adrenalinu opět zvyšuje a rychlostí blesku (tedy tak, jak mi to moje alergické plíce dovolují) vybíhám směrem ke třetí školce. Do té vbíhám v krásný čas - 16:50. Ještě ale musím vyběhnout asi 4 patra, protože jak se zdá, školky mají úchylku dělat zápisy v posledních patrech. (Zase se v duchu vysmívám svému manželovi: "Símtě, zápisy určitě budou bezbariérové." Ha! Ani jeden zápis nebyl bezbariérový!)

Ani v této školce se již nevytvořila fronta a já dceru zapsala během pěti minut. (Ovšem situaci zabila paní učitelka, která se koukla do papírů a řekla: "Hm, vy jste až v listopadu. Tak to nemáte šanci.") Cestou ze školky domů jsem myslela, že si vykašlu plíce a jak mi hladina adrenalinu klesla, udělalo se mi dost špatně od žaludku. No, manžel měl opět pravdu (zápis ve všech školkách jsem stihla), ale mě to opět stálo kus nervů a hromadu stresu. Takže kdyby se náhodou tento zápis nepovedl, příští rok si radši v klidu vystojím 3 fronty od jedné hodiny. Zabere to sice více času, ale o to méně stresu budu mít.

Úspěšný zápis do školky Vám přeje,

Vaše SuperMum