VÝLET NA PRACÁK

09.02.2018

V prosinci mi udělal velkou radost dopis z úřadu práce, který mě informoval o možnosti zvýšení (resp. o možnosti rychlejšího výběru) rodičovského příspěvku, kdy jeho výše může dosáhnout až 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu, na rozdíl od stavu do konce roku 2017, kdy byl rodičovský příspěvek zastropován 11 500 Kč a s touto hranicí nemohl hnout ani Herkules.

Onen dopis dále informoval, že změnu výše příspěvku je možné provést kdykoliv od ledna 2018. Nadšeně jsem si zapsala toto datum do diáře a když se starý rok přehoupl v rok nový, naplánovala jsem si s dětmi "výlet na pracák". Ještě bych tedy měla dodat, že náš úřad práce má pro účely sociálních dávek otevřeno jen dvakrát týdně. První možný termín se děti probudily a já zjistila, že dlouho očekávaný "výlet na pracák" se nekoná. Děti onemocněly. No nic, týden jsme si pobyli doma a já si do svého diáře napsala nové datum našeho rodinného výletu. Opět nastal den D, děti se probudily a já s radostí konstatovala zdravotní stav způsobilý k výletu na pracák. Oblékla jsem tedy děti (samozřejmě poté, co jsem je nakrmila, přebalila a uspokojila jejich další batolecí a miminkovské potřeby - uspokojení potřeb maminky v podobě klidné snídaně samozřejmě opětováno nebylo) a vydali jsme se na pracák. Zde už se ovšem vyskytla překážka. Jak jsem se blížila ke stanici metra, čím dál tím víc na mě blikal hrůzostrašný červený nápis: "PROVOZ METRA OMEZEN". Když jsem přišla blíže, zjistila jsem, že metro ještě poměrně dlouhou dobu nepojede. Plahočit se tramvají s přestupem se mi moc nechtělo, když mi na pracák běžně jezdí přímé a bezbariérové metro, tak jsem tento výlet znovu odložila. Nicméně když už jsme byli venku, rozhodla jsem se, že půjdeme do drogerie nakoupit pleny. To víte, taková čtyřčlenná rodina se dvěma pididětma má docela spotřebu tohoto materiálu, takže do drogerie chodím často a nakupuji tam opravdu hodně plen. Koupila jsem tři balíky plen zabalené v papírové krabici, které sám výrobce označuje jako "Jumbo Pack". Po zaplacení jsem krabice s plenami poskládala jako věž na kočár (čímž jsem synovi v korbě absolutně zabránila ve výhledu a možná i trochu v přísunu vzduchu) a vydala jsem se směrem domů. Protože takovýto nákup dělám poměrně často, už mě nechávají klidnou zvědavé až soucitné pohledy kolemjdoucích. Těsně před naším barákem mě ale zastavila jedna paní a řekla mi: "Jé, vy vypadáte jako bezdomovec!" Šokovaně jsem na ni pohlédla, otevřela jsem pusu, ale nějak mi z ní ne a ne vylézt nějaká odpověď, ať už obranná nebo útočná. Radši jsem tedy zvýšila tempo a rychle zalezla do baráku. Doma jsem si jen do diáře zapsala nové datum výletu na pracák.

Uběhlo pár dní a opět nastal den D. Děti se probudily a já s úlevou konstatovala zdravotní stav způsobilý k absolvování výletu na pracák. Tento den nám ale chvíli trvalo, než jsme doma všechno stihli zařídit, a tak jsem návštěvu úřadu práce nechala na odpoledne. Mezi dvanáctou a jednou mají zaměstnanci úřadu práce pauzu na oběd a od jedné do pěti se opět věnují rodičům žádajícím o příspěvek a dalším sociálně potřebným. Protože všude ráda chodím včas, vyrazili jsme tak, abychom na místě byli v jednu, nebo ještě lépe chvíli před jednou. Ten den nám dokonce jelo i metro a zdálo se, že už nás nic od podání žádosti o zvýšení rodičovského příspěvku nezastaví. Cestou v metru jsem kontrolovala, zda mám s sebou všechny potřebné dokumenty - "Volba výše rodičovského příspěvku" a "Potvrzení o nároku na dávky (náhrady) ovlivňující nárok a výši rodičovského příspěvku". Oba dokumenty jsem s sebou měla, ale dost by mě zajímalo, který inteligent vymýšlel ten druhý název.

Jak jsem se blížila k budově úřadu práce, viděla jsem před ním chumel lidí několika různých rasových a věkových skupin, přičemž ani s jednou skupinou se mi nechtělo moc kamarádit. Zároveň bych si ale nerada z jakékoliv této skupiny udělala nepřátele.

Domnívala jsem se, že když mají zaměstnanci úřadu práce polední pauzu, je budova normálně zpřístupněna a je možno si vytisknout pořadové číslo a v nějakém koutku se posadit. To jsem se ale pěkně spletla. Pracák byl natvrdo zavřený, a proto vznikl před vchodovými dveřmi výše popsaný chumel. Přesně v jednu se dveře otevřely a chumel lidí se začal rvát dovnitř. Já smířlivě čekala, až se dav rozplyne, protože se dvěma dětmi v kočárku jsem neměla šanci se někam protáhnout. Postavila jsem se vedle jedné docela normálně vypadající maminky, ale i ta si posléze zkazila dobrý první dojem tím, že řvala na svého manžela, který se už nacházel vepředu "Dělej, rvi se dál!". Když jsem se konečně dostala k automatu na lístečky, abych zmáčkla požadované tlačítko "Rodičovský příspěvek", vyjel mi lísteček se vzkazem: "Pro dnešní den jsou časové možnosti vyřízení vaší záležitosti bohužel vyčerpány. Obraťte se na nás v další úřední dny. Rodičovský příspěvek" Tento lísteček mi prosím vyjel ve 13:05. Samozřejmě nevyjel jen mně, ale i všem ostatním a tak kolem panovalo velké pobouření a vypadalo to, že vznikne vzpoura proti úřadu práce. Já se tedy radši otočila a nechala rozbouřený dav za sebou. Takže tentokrát jsme sice výlet na pracák podnikli, ale neúspěšně. Vrátili jsme se tedy metrem zpátky do okolí našeho bydliště. Protože se poblíž metra nachází drogerie, rozhodla jsem se, že znovu nakoupím plenky. Ať mám za ten den aspoň jednu čárku. Jako vždy jsem zajela dozadu do drogerie, kde se nachází dětské oddělení, nabrala 3 balíky plenek s názvem Jumbo Pack a šla platit. Prodavačka na mě pobaveně koukala, jak balíky vykládám na pult a opět skládám na kočárek. Nedalo jí to a řekla: "Teda, vy jste jako chobotnice!"

Takže já se jdu zahrabat a budu při tom přemýšlet, jestli je lepší být za člověka bez přístřešku nebo za hlavonožce s osmi chapadly, který v ohrožení vypouští inkoust. Možná to druhé, abych své "nepřátele" mohla alespoň obarvit. Ale ani inkoust už mi bohužel nepomůže se skutečností, že s kočárkem a plenami se jako sexbomba rozhodně neprosadím.

To nejelegantnější nakupování plenek a málo "výletů na pracák" Vám přeje 

Vaše SuperMum