SUPERMUM S DCEROU VAŘÍ

10.05.2018

Syn odjel na pár dní k babičce a tak jsem měla více času na dceru. Rozhodla jsem se, že ji zasvětím do tajů kuchyně a že tedy spolu něco jednoduchého a rychlého uvaříme. Míchaná vajíčka jsem považovala za skvělou volbu. V duchu jsem si představovala, jak dcera nadšeně stojí na židli u kuchyňské linky a se zájmem pozoruje, co dělám. Já jsem jí to v té své vidině samozřejmě detailně popisovala a byly jsme krásnou spokojenou ženskou částí rodiny. Bum! Realita je samozřejmě úplně jiná! Pro začátek dceři vysvětluji, že budeme vařit míchaná vajíčka a že je následovně bude moct ochutnat. "Vajíčka", opakuje dcera. Přišoupávám dceři židli k lince, vyndávám suroviny a rozbíjím vajíčka. Když první vajíčko vypadává do hrnečku a odhaluje své vnitřnosti, totiž bílek a žloutek, dcera obdivně zvolá: "Jé!" a zabodává prst přímo doprostřed žloutku a ten samý prst se následně chystá olíznout, v čemž jí na poslední chvíli stačím zabránit. Naštěstí. Po půlročním maratonu nemocí fakt nestojím o salmonelu nebo listeriózu. Po důkladném umytí rukou své dcery odstrkávám židličku o něco dál a říkám dceři: "Jen se koukej!" Během kvedlání vajíček periferním viděním registruji, že si dcera hraje s obřím mlýnkem na chilli, který manžel dostal k Vánocům. "Aspoň se na chvíli zabaví.", říkám si v duchu a obracím se na druhou stranu kuchyně, kde máme plotnu, a vajíčka začínám na pánvičce míchat. O pár desítek vteřin později slyším zvuk, jakoby někdo sypal zrní. Rychle se otáčím za zvukem a za stálého míchání vajíček zjišťuji, že dceři se nějakým záhadným způsobem podařilo mlýnek na chilli rozebrat a celý obsah obřího mlýnku vysypat na kuchyňskou linku a na zem. Domíchávám vajíčka a snažím se klidným hlasem dceři nařídit, aby se opatrně přesunula do jiné části místnosti. Dcera ale samozřejmě jako vždy v pravou chvíli dostává záchvat dvouapůlletého dítěte, lehá si do chilli a válí se v něm. Následně si pro jistotu svléká kalhoty. Poté už slyším jen šílený řev. Po zběsilém pátrání, co se vlastně stalo a proč moje dítě ječí, jako by ho na nože brali, zjišťuji, že moje dítě na nože nikdo nebere, zato mu ale uvízl kousek chilli v pr...No, mezi půlkami.

Po odstranění nežádoucí položky z pozadí mé dcery a po vyluxování asi kila chilli vloček se s dcerou pouštíme do jídla, které jsme si spolu uvařily. Hlavně teda já - co jsem si za celý den uvařila, to jsem si i snědla. Doslova i obrazně.

Následující den jsem již poučena a odstraňuji z kuchyně všechny položky, které by mohly mít během našeho společného vaření rušivý charakter. Poté se ptám dcery: "Budeme spolu zase vařit?" Dcera odpovídá: "Vajíčka?" "Ne, dneska budeme vařit rizoto.", odpovídám já. "Rizoto.", opakuje po mně dcera a přisouvá si ke kuchyňské lince židli.

Pro naše druhé společné vaření jsem si vybrala cuketové rizoto. Tentokrát vše začíná lépe než předchozí den. Dcera se se zájmem ujímá loupání cibule a já mezitím loupu a strouhám cuketu. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy otevírám balík šunky a chci šunku nadrobno nakrájet. Dcera se po šunce zběsile sápe a ukořistěné kousky si co nejrychleji strká do pusy, abych jí je nemohla sebrat. Já se jí je samozřejmě snažím sebrat, protože šunky není nikdy dost, ale dcera opět dostává hysterák. Naštěstí chilli už nemáme, takže je u nás doma relativně bezpečno. 

Ještě, že mám doma (prozíravě) dvě balení šunky, takže až tak moc nevadí, když mi nenasytné dítě jeden balík sežere. Po šunkové aféře jde naše společné vaření opět do kopru. Dcera chytá hysteráky, protože jí odmítám dát další kousky šunky a nepřestává do té doby, dokud ji nedeportuji k jídelnímu stolu a neuplácím ji jogurtem. Poté spěšně dokončuji přípravu rizota sama a modlím se, aby dcera nezahlédla, jaké další ingredience tam přidávám. Ještě, že jsem neinvestovala X tisíc do učící věže. Pro nás by to byla opravdová ztráta peněz a hlavně nervů. Další vaření s dcerou tímto odsouvám na dobu neurčitou.

A jak vaříte s dětmi Vy?

Vaše SuperMum