SRÍ LANKA - DEN PRVNÍ

01.03.2019
Výhled z našeho prvního ubytování
Výhled z našeho prvního ubytování
Expedice objednávky
Expedice objednávky
Pec na výrobu pálených tašek
Pec na výrobu pálených tašek

Dnešním dnem začínáme seriál osmi článků, které budu pravidelně každý pátek zveřejňovat. Jak někteří z Vás ví, konec ledna jsem strávila dvanáctidenní cestou po Srí Lance a Maledivách, kam jsme se vydali se skupinkou 27 lidí, kterým jsem většinu času tlumočila informace o zdejších památkách a kultuře. Tyto informace mi horlivě předával náš srí lanský průvodce Rohan. Program jsme měli vskutku nabitý a tak jsem se rozhodla, že v každém článku shrnu poznatky a zážitky jednoho dne. Pouze tři dny na Maledivách by se daly nazvat dovolenou v pravém slova smyslu a tak zážitky z této destinace shrnu do jednoho článku. Máte se tedy na co těšit... 😊

První den naší cesty na Srí Lanku začal dvě hodiny před odletem našeho letadla na letišti Václava Havla. Následoval šestihodinový let do Dubaje, tříhodinové čekání na dubajském letišti na přestup a pětihodinový let do srí lanského hlavního města - Colomba.

Zde na nás již čekal místní průvodce Rohan s autobusem (Rohan měl k dispozici ještě řidiče autobusu a takzvaného "kluka pro všechno", jehož hlavní pracovní náplní bylo udržovat v autobuse pořádek a čistotu). Ještě než jsme se stihli seznámit s posádkou autobusu, čekalo nás uvítání v podobě místního tance a následný osvěžující přípitek z tradičních královských kokosů. Poté jsme se seznámili s posádkou a vydali se na další pětihodinovou jízdu autobusem směrem k našemu ubytování. Tou dobou jsme tedy byli na cestě přes 16 hodin, ale ani to nám nezabránilo, abychom se cestou do ubytování nezastavili v továrně na střešní tašky. A byl to opravdu zážitek! Čas se zde vrátil asi tak o sto let zpátky, fungovala zde klasická dělba práce a byly tu převážně dělnice, kterým to šlo jako po másle. Jedna žena stála u formy na střešní tašky a čekala, až jí tam druhá žena vloží předpřipravené "těsto". První žena stiskla formu, druhá žena pod formu vložila dřevěnou "paletu" a přenesla na ní tašku ke třetí ženě, která tašku ořezala nožem a následně ji položila na trámky, ze kterých ji vzala čtvrtá žena a odnesla ji sušit dozadu do skladu. (Tento proces tu popisuji v několika řádcích, ale v reálu se tak během 20 sekund. Moje oči se nestačily koukat. 😊) Po nějaké době se tašky nosí do pece, kde se vypalují. K tomu je potřeba mnoho dřeva, které mačetou sekají místní muži. Pokud se zadaří a přijde objednávka, ženy nosí tašky na hlavě (cca po pěti kusech) a skládají je do auta. Na hlavě mají připevněné i polštářky, aby je tašky tolik netlačily.

Po této kulturní vsuvce jsme opět nasedli do autobusu a poměrně vyčerpaní již jeli do místa ubytování. Bydleli jsme v hotelu Pelwehera Village, který je propagován jako čtyřhvězdičkový, ale podle nás splňoval maximálně tříhvězdičkový standard. Na oficiálních fotografiích vypadá hotel mnohem lépe než ve skutečnosti, ale ani to nám nezkazilo náš krásný první dojem ze Srí Lanky. 😊Více informací o hotelu zde

Příjemné cestování,

Vaše SuperMum