SRÍ LANKA - DEN DRUHÝ

08.03.2019

Dneska pokračujeme v seriálu, který jsem otevřela minulý pátek. A tak se rovnou můžeme vrhnout na druhý den mého srí lanského dobrodružství.

Druhý den jsme vstávali brzy ráno, a to v šest hodin, protože již v půl sedmé jsme měli sedět v našem autobuse a jet do místní památky s názvem Sirigiya. Sirigiya je vlastně obří skála (v překladu Lví skála) nacházející se uprostřed vodních nádrží. Je zapsána na seznamu UNESCO. Já bych Sigiriyu nazvala srí lanským Macchu Picchu. Na její vrchol vede přes 1200 schodů a přičteme-li k počtu schodů ještě teplé letní počasí, jedná se tak o poměrně náročný výšlap. To byl mimochodem jeden z důvodů, proč jsme vstávali tak brzo - abychom se vyhnuli nesnesitelnému vedru. Druhým důvodem bylo, abychom se vyhnuli nesnesitelnému davu turistů. Ačkoliv jsem původně nebyla nadšená, že musíme vstávat tak brzy, zpětně to hodnotím jako velmi dobré rozhodnutí. V době, kdy jsme již slézali dolů z hory, jsme potkávali davy zpocených turistů těsně před infarktem, kteří na nás vrhali obdivné pohledy.

Ale to jsem trochu přeskočila. Po dvouhodinovém výšlapu nahoru na skálu jsme "dobili" její vrchol, kde se nám naskytl krásný pohled na okolní krajinu. Bohužel bylo trochu zataženo, což se vyplatilo během výstupu, ale výhled nám to trochu kazilo. Holt něco za něco, že?

Po nějaké době jsme se vydali zpět k autobusu a jeli na hotel, kde jsme se odměnili obědem v evropském stylu (přeci jen aklimatizace musí být postupná 😊).

Po hodinovém odpočinku jsme se vydali do nedalekého sloního safari. Upřímně řečeno, dvouhodinový výšlap byl asi tak milionkrát lepší než dvouhodinové kodrcání se džípem po národní parku Minneryia. Viděli jsme pár slonů, jednu pěti centimetrovou ještěrku (ze které byl mimochodem náš řidič džípu úplně vedle), jednoho orla a jednoho páva. Ani o chlup víc. A to doslova.

V safari se nachází rozhledna, na kterou jsme vylezli a opět se nám naskytl krásný výhled na okolní přírodu. Na zdejší zvířata ovšem nikoliv. Dalo by se říct - kde nic, tu nic. Po výjezdu ze safari na civilizovanou cestu jsme paradoxně začali míjet jednoho slona za druhým, a dokonce nám přeběhlo celé stádo přes silnici, takže konečně jsem zahlédla divoké slony pěkně zblízka.

Shrnutí druhého dne - Sirigiya je super sloučení sportu a přírody, a tak výšlap na Lví skálu vřele doporučuji, ideálně v brzkých ranních hodinách. Sloní safari (resp. Národní park Minneriya) nebylo špatné, ale Evropan přeci jen očekává něco více a na rozdíl od Srí Lančana není odvařený z pěticentimetrové ještěrky (mně navíc pěticentimetrová ještěrka běhala celou noc po pokoji, tak jsem na ni tuplem neměla náladu😊). Ale příroda je tu krásná, to se musí nechat. 😊

Příjemné cestování,

Vaše SupeMum

Sigiriya
Sigiriya
Sigiriya - bohužel (bohudík?) v mlze
Sigiriya - bohužel (bohudík?) v mlze
Sigiriya - vodní nádrže
Sigiriya - vodní nádrže
Výhled z cca poloviny výšlapu
Výhled z cca poloviny výšlapu
Sigiriya a její okolní příroda
Sigiriya a její okolní příroda
Přírodní park Minneriya - všimněte si, že se nám vyjasnilo
Přírodní park Minneriya - všimněte si, že se nám vyjasnilo
Kdo najde slona, dostane bludišťáka...
Kdo najde slona, dostane bludišťáka...
Tady je to už trochu lehčí...
Tady je to už trochu lehčí...
No dobře, příroda je tu fakt nádherná 😊
No dobře, příroda je tu fakt nádherná 😊