SRÍ LANKA - DEN ČTVRTÝ

22.03.2019

Náš čtvrtý den na Srí Lance nemohl být plnější. Ráno jsme se vydali do nejposvátnějšího srí lanského chrámu - Buddhova zubu, kde se podle pověry (jak už název napovídá) nachází Buddhův zub. Chrám Buddhův zub je pro buddhisty něco jako Mekka pro muslimy. Sjíždí se sem buddhisté z okolních zemí, aby zde mohli Buddhu uctít.

Do chrámu je nutné vstoupit vhodně oblečen, kontroly jsou velice přísné. Podobně jako u jeskynních chrámů v Dambulle je nutné mít zakrytá ramena i kolena. Předchozí den mi při kontrole ale prošly upnuté legíny. Zde již nikoliv, a tak jsem musela vytáhnout ze svého baťůžku velký šátek a opásat si ho kolem pasu, přičemž mi kontrolorka aktivně asistovala a nedůvěřivým pohledem zkontrolovala, jestli mám "ty svoje hrozné legíny" opravdu zakryté. Moc spokojeně nevypadala ani po mém důkladném obmotání šátkem, ale nakonec mě dovnitř pustila. Do chrámu je také zakázáno vstupovat s alkoholem, cigaretami a zapalovačem. Kontroloři někdy pohledávají i baťohy, což je zapříčiněno teroristickým útokem, který zde před několika lety proběhl.

Před chrámem se nacházejí zahrady a do chrámu se vstupuje bez bot (ponožky jsou povoleny). Těsně před branou se nachází stánek, kam boty odložíte a po prohlídce si je opět vyzvednete (samozřejmě se nějaký menší poplatek pro Vašeho "hlídače").

Každý den se koná celkem třikrát mše a to v 5:30, 9:30 a v 19:30. My jsme stihli akorát mši v 9:30. Ceremoniál začíná tím, že procesí mnichů přináší klíč k otevření "srdce chrámu", v němž se nachází sedmivrstvá kopule z dvaceti dvou karátového zlata. V poslední vrstvě této kopule se nachází Buddhův zub. Jedná se o levý horní špičák. Zub vlastně není v kopuli vidět, ale jednou za pět let je odkryt veřejnosti a do Kandy se tak sjíždějí buddhisté z celého světu, aby ho mohli spatřit. Tvoří se tak více než desetikilometrové fronty, v nichž lidé čekají dny i noci, než na ně konečně dojde řada.

Následně se otevírá i místnost, kam lidé mohou přinášet dary pro Buddhu, a knihovna. Po obřadu se opět všechny tři místnosti zamykají. S Buddhovým zubem souvisí i nejslavnější srí lanský průvod, který se koná každoročně v červenci nebo v srpnu (záleží na úplňku). V průvodu jde mnoho buddhistů se slony. "Hlavní slon" nese na zádech Buddhův zub. Dříve nosil ten pravý, ale dnes kvůli bezpečnosti nosí jen repliku. Průvod se koná již více než 2000 let. V roce 1850, když Britové kolonizovali Srí Lanku, se slonů natolik báli, že průvod zakázali. Jenže průvod pro místní obyvatelstvo mimo jiné znamená i uctívání Buddhy a prosbu o déšť, díky kterému zdejší zemědělství může prosperovat. Poté, co Britové průvod zakázali, nastalo několikaleté období sucha. Následně proběhla jednání mezi Brity a vrchními představiteli Srí Lanky (resp. tehdy to byl ještě Ceylon, protože název Srí Lanka se ujal až v roce 1992), kteří si vydobyli právo ještě jednou průvod uspořádat a pokud by po něm opravdu začalo pršet, získali by svolení průvod praktikovat i nadále. Průvod byl tedy po několikaleté pauze uspořádán a skutečně - rozpršelo se. A tak se průvod od té doby opět koná každoročně.

V komplexu Buddhova zubu se nachází i vycpaný slon, který měl tu čest na svých zádech nést naposledy skutečný Buddhův zub.

Po návštěvě chrámu Buddhův zub jsme přejeli do výrobny šperků, kde jsme shlédli krátký dokument (v češtině!) o těžbě drahokamů. Srí Lanka je těžbou drahokamů proslulá, podobně jako další země na úrovni rovníku. Těží se zde například různé druhy safírů (modrý, růžový, žlutý, červený - rubín atd.). Těžba může probíhat dvěma způsoby - buď se postaví šachta, která se postupně prohlubuje a vycpává kapradím, aby do ní neprosakovala voda. Voda, která i přes toto opatření prosákne, se následně odčerpává stroji. Následně dělníci čistí štěrk ve vodě ve speciálních koších a hledají drahokamy. Celý proces je nutné provádět manuálně, protože stroje by štěrk poškodily. Druhým způsobem je těžba drahokamů z řeky, kdy se dlouhými tyčemi rozhrabává půda u břehu, dokud se nenarazí na štěrk. Dále je postup stejný. V této dílně jsme měli příležitosti si za nemalé peníze drahokamy zasazené ve špercích koupit.

Poté jsme přejeli do řezbářství, kde jsme viděli dělníky, kteří ručně vyřezávali rozličné tvary figurek všeho druhu a velikosti. Zajímavostí byl způsob barvení - vše bylo barveno přírodními barvami z tzv. rainbow tree (duhový strom). Přidáním nejrůznějších ingrediencí (např. křídy) k základnímu receptu (roztoku z rainbow tree) vznikaly krásné barvy. Ty se pak v několika vrstvách nanášely na dřevo. Tím se podle zdejších dělníků dosáhne dlouhotrvajícího efektu, který odolá povětrnostním podmínkám (na rozdíl od dřeva natřeného syntetickými barvami).

Po řezbářství jsme se vydali do poněkud komerčního obchodu s oblečením, kde jsme shlédli krátký dokument o výrobě hedvábí. Tato zastávka byla dobrá v tom, že jsem zde mohla za dobré ceny nakoupit oblečení pro celou rodinu (a pro mě krásné letní šatičky na památku😊).

Ale ani v tomto obchůdku náš dnešní vyčerpávající den neskončil, protože následně jsme se vydali na prohlídku místní tržnice. A to byl opravdu silný zážitek! Prodávalo se zde všechno - ovoce, zelenina, koření, maso a další suroviny, které jsou pro Evropany jednou velkou neznámou. V tržnici jsme se proplétali mezi místními chudými občany. Prach, chudoba, špína a smrad se na nás linuly ze všech stran. Mnoho lidí z naší skupiny prohlásilo větu: "Škoda, že mobil neumí zachytit ten smrad." Smrad byl logicky nejhorší v "masovém koutku", ze kterého by Evropské Unii jistojistě vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. V tak špinavém a nesterilním prostředí zpracovávat maso není pro nás Evropany vítanou podívanou (ani "počmuchanou"). Navíc hned naproti masovému koutku se nacházela ohrádka se zbytky masa, kam se slétávali na hostinu místní havrani.

Na tržnici je ale velmi levno (proto zde nakupují ti nejchudší obyvatelé, kteří si nemůžou dovolit navštívit místní supermarket). Na začátku tržnice se nacházel ovocný a zeleninový koutek, který na rozdíl od toho masového vypadal velmi lákavě. Ovoce a zelenina vypadaly mnohem lépe než z našeho Kauflandu a Billy a chutnaly také lépe.

Náročný (až vyčerpávající) den jsme zakončili v místním baru, kde jsme opět nabrali síly. Následoval návrat do hotelu.

Příjemné cestování,

Vaše SuperMum

Zeleninový koutek tržnice v Kandy
Zeleninový koutek tržnice v Kandy
Ovocný koutek tržnice v Kandy
Ovocný koutek tržnice v Kandy
Místní prodavač lusků
Místní prodavač lusků
Chrám Buddhův zub
Chrám Buddhův zub
Vycpaný slon, který měl tu čest jako poslední svého druhu nést Buddhův zub
Vycpaný slon, který měl tu čest jako poslední svého druhu nést Buddhův zub
Maketa štoly na těžbu drahokamů
Maketa štoly na těžbu drahokamů
Návštěva místní řezbářské dílny
Návštěva místní řezbářské dílny
Návštěva místní řezbářské dílny
Návštěva místní řezbářské dílny