NEJLEPŠÍ ANTIKONCEPCE

17.08.2018

Od té doby, co jsem začala cvičit jógu, se můj život radikálně změnil. Jak jsem začala postupně pronikat do tajů jógy a (správného) zdravého životního stylu, nalézala jsem stále více a více informací, které mi dávají smysl a o nichž jsem (bohužel) v patnácti neměla ani tušení. Možná by můj život byl jednodušší, kdybych tato pravidla znala před více než desítkou let, ale na druhou stranu nic se nemá uspěchat a podle mého názoru musí každý do jógy dorůst. Někdo do ní možná nedoroste nikdy, ale na tom není nic špatného. Tento člověk třeba doroste do něčeho jiného, co mu bude přinášet minimálně stejně velký užitek a potěšení jako někomu jinému jóga.

Jóga můj život každopádně obohatila a naučila mě více přemýšlet o životě, o tom, co je skutečně důležité a co je jen malý problém, i když v daném okamžiku se zdá tento pidi problém větší než plejtvák obrovský. Jóga mě zklidnila a zpomalila. Protože jsem jógu začala cvičit hned po druhém porodu (resp. po ukončení šestinedělí), nemusí být tento můj stav jen důsledkem jógy, i když ta jistě svůj nepopiratelný vliv má. Může to být také tím, že jsem porodila své druhé (krásné a zdravé) miminko a nějak jsem si řekla, že moje společenská povinnost byla vykonána. Nikdo už mě nebude otravovat dotazy: "Tak co, kdy bude druhé?" Teda, ne že by mě někdo někdy s tímto dotazem otravoval, jelikož děti mám tak brzy po sobě, že nikoho ani nenapadlo ptát se, když bylo dceři devět měsíců. A když bylo dceři jedenáct měsíců, tak už to všichni věděli a nechápavě koukali. Zato se mě teď všichni ptají, kdy bude třetí. No jo, synovi už je rok a čtvrt a já nemám zakulacené břicho. Divné. V tomto okamžiku jsem pochopila, že lidská zvědavost je nesmírná a že lidé Vám budou postupně klást i otázky týkajícího se čtvrtého, pátého či šestého těhotenství. Od sedmého těhotenství pravděpodobně přestanou, protože jim dojde, že pokud máte šest dětí, zřejmě žijete se svým partnerem velmi přírodním stylem života, a tudíž antikoncepci nepoužíváte nebo možná ani nevíte, co antikoncepce je. Po šestém dítěti tedy všichni zvědové zmlknou a začnou vypočítávat datum narození Vašeho sedmého dítěte.

To jsme ale přeskočili hodně dopředu. Já se nyní nacházím v životní etapě po druhém porodu. Mám pocit, že jsem si po něm tak nějak oddychla, že čtyřčlenná rodina je dostatečně velká rodina (minimálně v západním světě) a že pokud mě nepřepadne armáda hormonů, nebudu muset ten šílený proces rození dětí znovu absolvovat. Paradoxně mě mnohem více děsí představa možného třetího porodu, než mě děsila představa druhého porodu. To si vysvětluji tím, že po prvním porodu jsem si pamatovala, že to bolelo fakt hodně, ale vzpomínky bledly čím dál více a bolest jsem si už neuměla představit. Bolest z druhého porodu si už sice taky moc živě nepamatuji, jen vím, že to taky bolelo fakt hodně a pak si živě vzpomínám na okamžik, kdy začaly kruté kontrakce. V té chvíli jsem si začala nadávat (opravdu hodně nadávat), jak jsem mohla být tak blbá a zapomenout na něco tak šíleného a proč mi vlastně nestačilo jedno dítě. Ovšem na porodním sále pozdě bycha honiti, že... Tak se nedalo dělat nic jiného, než tlačit a tlačit, až konečně bolest odezněla a zavalil mě úžasný pocit úlevy. A právě ten okamžik, kdy jsem si tak hrozně nadávala, je nejlepší antikoncepcí, kterou jsem kdy měla. Druhou nejlepší antikoncepcí jsou mé dvě děti, které mi zabírají většinu času a nedají mi chvíli oddechu, čímž se svědomitě starají o to, aby jim v dohledné době nebyl žádný sourozenec pořízen. Toho dosahují jak ve dne, tak i v noci. Ve dne tím, že neustále vyžadují pozornost a zajištění (nejen) základních životních potřeb. V noci tím, že nikdy nevíte, které dítě vás znenadání přepadne v ložnici s rozčepýřenými vlasy, mžouravým pohledem a následně si s výkřikem: "Maminko, kde jsi?!", mezi Vás a partnera vleze do postele.

Příjemné čtení,

Vaše SuperMum