ROZLUČKA SE SVOBODOU V BOUBÍNĚ

24.05.2018

V rámci blížící se svatby mé kamarádky jsme jí zorganizovaly rozlučku se svobodou v krásném prostředí Boubínského pralesa. Celkem nás bylo osm pártychtivých a hlavně chůzechtivých holek. (Devátá se přidala až po prozkoumání Boubína.)

Budoucí nevěsta do poslední chvíle nevěděla, kam se jede. Jediná instrukce zněla jasně: "Buď ve čtyři na vlakovém nádraží." Nevěsta měla pár doplňujících otázek a velmi se jí ulevilo, když se dozvěděla, že kufr si s sebou vzít může. 

A kam že měl vlak namířeno? Do Kubovy huti, kde jsme se ubytovaly v hotelu Kristián (https://www.kristian1000.cz/). Bydlely jsme v pokojích po čtyřech a pokoje byly zrenovované a moderně zařízené. Personál se jevil ochotně a mile. V ceně ubytování byla zahrnuta snídaně formou švédského stolu. Už jsem v životě viděla i bohatší snídaně, ale zdejší snídaně rozhodně nebyly špatné. Holky si pochvalovaly hlavně vajíčka na všechny možné způsoby (vařená, míchaná, volská oka...). Já jakožto příznivec sladkých snídaní jsem vajíčka z pochopitelných důvodů odmítla. Protože nás měla čekat dlouhá túra, nafutrovala jsem svůj žaludek vločkami s jogurtem, melounem a ananasem (což ode mě bylo velmi prozíravé, vzhledem k tomu, že jsme se měly vydat do míst, kde lišky dávají dobrou noc, a mě po pozření ananasu opuchne jazyk - naštěstí ale můj jazyk tentokrát pochopil vážnost situace a vůbec proti dvěma plátkům ananasu neprotestoval). Co bych snídaním vytkla, byl nedostatečný výběr pečiva a pro mě zásadní věc - žádná nutella.

V hotelu se nachází i vyhřívaný bazén, který jsem ale vlivem pestrého a náročného programu bohužel nestačila využít a ani jsem ho nestačila okouknout, abych ho zde objektivně zhodnotila. Tak snad někdy příště. 

Na hotelové recepci lze zakoupit originální náušnice ve tvaru romantických kytiček všech možných barev. Ta část výpravy, kterou netrápí zánětlivé ušní dírky (pravděpodobně všichni kromě mě), si náušnice pořídila.

Parkování u hotelu s dostatkem parkovacích míst je zdarma.

Po výše uvedené snídani, ze které odcházel můj mírně zklamaný (rozuměj nutella-free) žaludek a neopuchlý jazyk, jsme se vydaly na cestu. V plánu byla cca 24 kilometrová túra na Boubínskou rozhlednu a dále na vrchol Bobík. Jo, Bobík... Pořádný Boban to byl. Kyčle a kolena mě bolela ještě pár dní po výletu. Mobilní aplikace mi hlásila 118 vystoupaných pater a téměř 33 tisíc ušlých kroků.

V Boubíně jsem byla poprvé a před odjezdem jsem byla zvědavá, jak to tam bude vypadat. Bylo mi jasné, že není prales jako prales, takže v tomto pralese tygra nebo anakondu nepotkám, ale docela mě zajímal rozdíl oproti jinému lesu. Rozdíl jsem shledala hlavně v jedné věci. V českém pralese (na rozdíl od českého lesa) nepotkáte restauraci nebo alespoň hospodu! To je trochu komplikace, když chcete jít skoro třicetikilometrovou túru, ale naštěstí jsem na to byla organizátorkami předem upozorněna a měla jsem čas se psychicky připravit na dlouhou pouť za přísunu pouze domácích surovin (rozuměj chleba s tuňákovou pomazánkou a kupovaných cookies).

Z hotelu Kristián byla naplánována trasa o délce necelých 24 kilometrů směrem na vrchol Bobík přes Boubínskou rozhlednu. Nejdříve byla v plánu stejná cesta tam i zpátky, což se za pochodu trochu změnilo a naše skupinka udělala menší výhybku a následně se celková trasa vyšplhala na 30 kilometrů. Boubínská příroda je krásná, čistá, cestičky pěkně značené a většinou zpevněné. Každopádně nic vhodného pro kočárky či dětská odrážedla.

A aby to budoucí nevěsta neměla tak jednoduché (že si jen tak ujde "pouze" třicet kilásků), připravily jsme pro ni úkoly. Celkem jich bylo patnáct a minimálně čtrnáct jich muselo být splněno, aby od nás nevěsta dostala překvápko. Úkoly zněly:

  • Až potkáme psa, požádej majitele, jestli se s pejskem můžeš vyfotit.
  • Hoď šiškou na strom! (3 pokusy na vzdálenost 5 kroků)
  • Až potkáme dítě s čepicí, požádej o vypůjčení čepice a vyfoť se s ní.
  • Udělej klik s tlesknutím.
  • Udělej shyb na větvi.
  • Krátce nám zatancuj na libovolnou písničku.
  • Najdi pařez, stoupni si na něm na jednu nohu a vydrž tak jednu minutu.
  • Proč se tradičně svatby nekonají v květnu?
  • Hledej cestou potok, až ho najdeš, přeskoč ho.
  • Vyber si vhodného kolemjdoucího a dej mu pusu na tvář.
  • Předveď, jak jsi byla požádána o ruku.
  • Vyber si libovolné lesní zvířátko a pantomimou ho předveď.
  • Vylez na strom, aby ses ubránila spárům divokého prasete!
  • Požádej kolemjdoucího o selfie s ním - ty v jeho náručí!
  • Zeptej se libovolného kolemjdoucího: "Máš hlad?"

Budoucí nevěsta si vedla velmi dobře a splnila čtrnáct úkolů z patnácti. Tipnete si, jaký úkol nezvládla?

V rámci plnění úkolů jsme se seznámily se skupinou cyklistů, kterých bylo osm, stejně jako nás. Tuto skutečnost jeden z nich komentoval slovy: "To je ale náhoda!" Nevěsta cyklisty okouzlila tak, že se rozhodli přijet za ní do hotelu na večeři, kam jí přinesli květinu z lučních kytiček.

Během večeře od nás nevěsta dostala za splnění bojové hry dárek - přívěšek Pandora se srdíčky, který by měl nevěstě připomínat, že ji máme všechny moc rády. Když jeden cyklista (již posilněný alkoholem) uviděl taštičku s nápisem Pandora, zeptal se nevěsty: "Ty jsi dostala panděro, jo?" Následně jsme mu vysvětlily, že panděro nevěsta dostane až po svatbě a rozhodně ne od nás. :-)

Příjemné cestování,

Vaše SuperMum

P. S. 1: Nevěsta nesplnila úkol číslo 3, a to z toho důvodu, že si ho vylosovala až ve večerních hodinách, kdy už se pralesem žádné dítě netoulalo. :-)

P. S. 2: Svatby se nekonají v květnu z historického hlediska, protože pokud se nevěsta vdávala v květnu, většinou porodila v únoru, kdy byla velká zima, mráz a docházely suroviny, takže většinou maminka ani miminko nepřežily. (Další verzí je, že se porodní bába nestačila včas dobrodit k rodičce přes hromady sněhu.)