RÁNO

02.11.2018

Je 7:07 ráno. Zvoní budík. Ano, v takový divný čas jako je 7:07. Sedmička je totiž tvoje oblíbené číslo. Není to sice tak oblíbené číslo jako devítka, ale 7:09 už je pozdě. Jen ty sama víš, kolik toho za dvě minuty můžeš (resp. musíš) zvládnout. Když máš manžela a dvě děti, každá minuta je dobrá. Hlavně po ránu. Rána jsou nejhorší. Ve tvém bytě se kříží tajfun s hurikánem a ty musíš zachovat ledový klid a snažit se alespoň trochu zklidnit všechny účastníky této adrenalinové jízdy. Díky tomu, že den co den vstáváš pravidelně v 7:07, to jest předtím, než se probudí armáda trpaslíků, vše stíháš na minutu přesně. Okamžitě tedy vyskakuješ z postele, a ačkoliv se ti chce po celé noci šíleně čůrat, víš, že nejdříve musíš do kuchyně, abys do rychlovarné konvice natočila vodu a dala ji vařit. Teprve pak můžeš jít v klidu do posvátné místnosti. Po vykonané potřebě si umyješ a utřeš ruce a znovu se vracíš do kuchyně. Uděláš zelený čaj pro sebe a ovocný pro děti. (Použiješ právě převařenou vodu, kterou sis uvařila ihned po výskoku z postele.) Vezmeš talíře a nasypeš do nich směs na kaši. Ročnímu synovi nasypeš kaši do lahvičky. Poté dětem kaši zaliješ horkou převařenou vodou, kterou sis večer předtím připravila do termosky. Necháváš kaše nabobtnat a s klidným svědomím můžeš jít do koupelny a umýt si svůj obličej. Konečně se ti podařilo rozlepit oči. V koupelně rovnou liješ prací prášek do předpřipravené plné pračky a zapínáš ji. Vracíš se do kuchyně, abys promíchala dětské kaše, a zhrozíš se nepořádkem (teď, když máš oči rozlepené), který v kuchyni rozhodně nebyl, když jsi šla spát. Manžel! Vrátil se dlouho v noci a způsobil tu snad nějaké menší zemětřesení. Po zemi se válí oblečení. Po plotně se válí hromada pánví a hrnců a u dřezu (nikoliv alespoň v něm) několik špinavých talířů, mističek a příborů. O drobcích expandujících po celé kuchyni ani nemluvíš. Koukneš se do ledničky, co to všechno manžel snědl, a zjišťuješ, že tvůj oběd na dnešek již neexistuje, tudíž si musíš ještě něco rychle uvařit. Až na to, že předtím, musíš nakoupit, protože v ledničce neexistují žádné suroviny. Přitom tam byly, když jsi šla spát. Na tuto skutečnost rezignuješ. Oběd není tvůj problém. Je to problém tvého budoucího já a tvoje budoucí já si s tím jistě bezvadně poradí. V rychlosti sesbíráš manželovo oblečení a uklidíš nádobí do myčky. Zpovzdálí již slyšíš zpěv trpaslíků. Jdeš k nim a přivítáš se s nimi. Poté je rovnou naženeš do kuchyně, aby si zde spapali své kaše. Víš, že nemá cenu s nimi cokoliv dělat před kaší, protože po jídle jsou oba trpaslíci tak zaprasení, že musí podstoupit náročnou očistnou kůru v koupelně. Je tedy irelevantní je jakkoliv převlékat či umývat před snídaní.

Mezitím, co trpaslíci jí, kompletuješ jejich oblečení na dnešek. Hodíš ho v hromádkách na postel. Postel ještě stačíš ustlat a polštář řádně načechrat. Alespoň ten svůj, protože na druhém polštáři stále spočívá hlava tvého spícího manžela. Když trpaslíci dojí, vezmeš je do koupelny na očistnou kůru. Poté je odlifruješ do ložnice na manželskou postel, což pro spícího manžela znamená jeho budíček. Manžel se ovšem tváří, že budíček moc nevnímá a snaží se spát dál. Staršího trpaslíka se snažíš pozitivně motivovat, aby se oblékl sám. Mladší to ještě neumí, tak po něm jen chceš, aby v klidu ležel. Pozitivně ho motivuješ podáním krému na zadeček, který každé ráno rád detailně prozkoumává.

Mladšího trpaslíka přebaluješ a převlékáš do čistého oblečení. Starší trpaslík se svlékl sám a následně se začal oblékat. Akorát že se zasekl hned na spoďárech. Přistupuješ teda k němu a začínáš ho oblékat. Starší trpaslík se ovšem vzpouzí, protože to chce všechno zvládnout sám. Snažíš se staršímu trpaslíkovi vysvětlit, že mu jen přidržíš nohavici, a že nohu do ní opravdu vsune sám. Hysterák se ovšem stupňuje a ty rezignuješ. Budíš manžela, aby si to se starším trpaslíkem vyříkal. Mladšího trpaslíka bereš do koupelny, kde se mu už několik měsíců snažíš vysvětlit, co to je kartáček a že by si ho aspoň mohl nechat strčit do pusy. No, na stav zubů mladšího trpaslíka jsi fakt zvědavá. Po marném boji mladšího trpaslíka učešeš a posadíš do kočárku, kde ho pečlivě připoutáš.

Vracíš se do ložnice k manželovi a staršímu trpaslíkovi. Manžel se už trochu probudil a vypadá to, že by se na posteli mohl i posadit. Starší trpaslík úspěšně dobojoval s kalhotami. Opatrně se ptáš, jestli mu můžeš pomoct s tričkem. Jeho kladná odpověď "Ano" ti přináší velkou úlevu. Oblékáš staršímu trpaslíkovi tričko a manžel se mezitím přemísťuje do posvátné místnosti. Poté staršího trpaslíka bereš do koupelny, kde se z nějakého záhadného důvodu střetáváte s úřadujícím mladším trpaslíkem. Přitom kšíry od kočárku jsou neporušeně zapnuté. Divné, ale nemáš čas tuto epizodu "Věřte nevěřte" řešit. Spíše se snažíš zachránit své krémy a další pleťové přípravky, které mladší trpaslík krásně rozpatlává po umyvadle. Popadáš mladšího trpaslíka a opětovně ho vkládáš do kočárku. Staršímu trpaslíkovi strkáš do ruky zubní kartáček a sama si do ruky bereš hřeben a češeš mu vlásky.

Do koupelny přichází manžel v trenkách a začíná si čistit zuby. Starší trpaslík si důkladně vyčistil zuby. Máš radost. O zuby staršího trpaslíka se nebojíš. Poté přesouváš staršího trpaslíka do chodby, kde mu ještě oblékáš mikinu, bundu a obouváš boty. Zde opět nepochodíš, protože starší trpaslík si musí obout boty sám a jen sám. A tak máš chvíli čas vzhlédnout a podívat se, jak se mladší trpaslík opět úspěšně dostává z kočárku. Prostě vyvleče ruce, postaví se a vyndá nohy. Jednoduché jako facka. Do třetice připoutáváš mladšího trpaslíka do kočárku. To už bere velmi nelibě a dost se vzpouzí. Mezitím kolem vás prochází manžel s vyčištěnými zuby.

Mladšímu trpaslíkovi dáváš boty dospod kočárku. Teď je stejně nepotřebuje, když se do školky veze. A aspoň budou ve školce vědět, že tyhle boty jsou jeho, když on sám to ještě neumí říct. Starší trpaslík konečně rezignoval na boj s botami a nechá si je od tebe obout. Manžel už přichází oblečený do chodby, sedá si na stoličku a začíná se obouvat. Ty rychle vbíháš do kuchyně, přelíváš do lahviček vlažný čaj (proto jsi ze všeho nejdřív musela po probuzení do kuchyně postavit vodu na čaj - jinak by nebyl nyní čaj akorát vlažný).

Manžel se již obul a vstává. Obě děti jsou umyté, oblečené (popř. přebalené), obuté, učesané, mají vyčištěné zoubky (nebo alespoň ses o to pokusila) a mají připravený čaj do školky, a tak můžou s tátou, který si akorát v tomto okamžiku v klidu bere svou tašku, vyrazit do školky. Zaklapáváš za nimi dveře a s hlubokým "Uff" jdeš do koupelny k pračce, která tě akorát svým pípáním upozornila, že právě doprala.

Příjemná rána Vám přeje

Vaše SuperMum

P. S.: Mladšímu trpaslíkovi je 18 měsíců a staršímu trpaslíkovi necelé tři roky. Manželovi něco málo přes třicet. 

Načachraný polštář
Načachraný polštář