PALEC NAHORU ZA SELE

04.02.2018

Jako každá správná matka se i já snažím své ratolesti rozvíjet a předávat jim své zkušenosti a znalosti. Dnešní den bylo v plánu procvičování jemné motoriky a kreativity (lego), poznávání vlastního těla a nauka o zvířátkách.

Začaly jsme legem. Dvouletá dcera horlivě vytáhla náš barevný IKEA box a z výšky vysypala na zem všechny své kostičky. A že jich nemá málo. Chvíli jsme stavěly autíčko pro postavičky tygrů i dinosaurů. Devítiměsíční syn se kolem nás motal a vesele nám ničil vše, co jsme s dcerou pracně postavily.

Pak jsme plynule přešly od lega k vaření. Protože na pár kostičkách lega máme obrázek jahůdky, mrkvičky, mléka a banánu, přizvaly jsme lego i k této činnosti. Kostičky jsme (podle chuti) nasypaly do rendlíčku a míchaly. Pak jsem dceři řekla, že už je vše uvařené a že to můžeme sníst. Ovšem zapomněla jsem dodat důležité slovíčko "jako"... Dcera na mě zprvu divně koukala, ale pak si řekla, že máma (tedy já) asi ví, co říká, a že mě tedy (výjimečně) poslechne. Strčila tedy první kostičku do pusy. Naštěstí jsem ji zarazila, než kostičku skutečně stihla spolknout. Pak jsem se několikrát neúspěšně snažila dceři vysvětlit, co to znamená "jako". Moc to nepochopila a neustále ukazovala na svého devítiměsíčního brášku, který si spokojeně žužlal kostičku. A zrovna tu s banánem. Pro dnešek jsem vysvětlování, co to znamená "jako sníst" vzdala.

Po této činnosti jsem se zvedla a chtěla jsem odejít z pokojíčku, abych připravila svačinku. Po dvou krocích jsem měla pocit, jako by se mi něco zabodlo do nohy, ale než jsem to stihla vyřešit, už mi noha klouzala po naší dřevěné podlaze a já hodila záda. No jo, kostička lega. S mrkvičkou. Příště budeme muset evidentně lépe uklidit. Jak se to říká? Nestoupneš dvakrát na kostičku lega?

Po dobré domácí přesnídávce z vařeného banánu, hrušek, jablíček a mrkvičky (kdy jsem se dceři snažila vysvětlit, že teď už může jíst "doopravdy"), jsme se vrhly na další činnost, a to poznávání vlastního těla.

Na to, že jsou dceři teprve dva roky, myslím, že zná hodně částí těla, včetně kolene, loktu a mozku. Zde obstála na jedničku. Přikročily jsme tedy k složitější části, jako je vyplazování jazyka (samozřejmě za zvuku "ááá", protože jinak se jazyk samovolně nevyplazuje), tleskání a dávání placáků. I zde dcera obstála a tak poslední, co mě pro dnešek napadlo, byl palec nahoru. Předpokládala jsem, že i zde nebude mít dcera problém, ale chyba lávky... Prstíčky se ukázaly být velkým problémem. Dceři jsem vysvětlila, že ten svůj největší prstíček musí zvednout a zbytek prstů sevřít v pěstičku. Za mojí pomoci, kdy jsem jí všechny prstíčky (kromě palce) sevřela, tento úkol zvládla. Poté dceři říkám: "A teď ty, sama!" Dcera zadumaně kouká na své prstíčky, nějak si je tam na střídačku zvedá a zase svírá v pěst a nakonec na mě pohlédne s rozzářenýma očima a se zdviženým prostředníčkem.

Pochopila jsem tedy, že pro dnešek bychom radši měly s poznáváním těla skončit a vrhnout se na další aktivitu - nauku o zvířátkách. Zvířátka zná dcera dokonale. Pozná i narvala a snovače. (Ha, kdo z vás ví, co jsou tato zvířátka zač?) Dneska jsem ale měla v plánu rozšířit jí obzory tím, že se naučíme, jak se jmenují mláďátka domácích a hospodářských zvířat. Nejdříve jsem jí vyjmenovala, že ovečka je maminka od jehňátka, kravička maminka od telátka, prasnice maminka od selátka a fenka maminka od štěňátka. Po pěti minutách už byla dcera schopná ukázat, kde se na obrázku jaké "mimi" nachází. I tuto činnost jsem ovšem chtěla posunout o level dál a rozhodla jsem se, že by dcera mohla umět jména těchto "zvířecích mimi" i vyslovit. Začali jsme tím (podle mě) nejjednodušším. Teletem. "Řekni tele," říkám dceři. "Tele," opakuje dcera svým dětským přízvukem. "Super," zvolám šťastně a chystám pro dceru další (podle mě jednoduchý) úkol. "A teď řekni sele!" "Sere," odpoví dcera. "Ale ne, sere, sele!," opravuji dceru a domnívám se, že šlo jen o zašmodrchání dceřina jazyka. "Sere, sere, sere!", opakuje dcera.

Touto aktivitou jsem radši výuku ukončila a dnes budu usínat s vědomím, že dceři pravděpodobně ještě nějakou dobu palec nahoru za sele nedám.

Vaše SuperMum