NARODILI SE, ABY PŘEŽILI

28.09.2018

SUPERMUM HODNOCENÍ 100 %

Tak tato knížka byla asi nejhorší knížkou o holocaustu, kterou jsem kdy četla. Jedná se totiž o skutečný příběh tří žen (Češky Anky, Slovenky Prisky a Polky Rachel), které odjely těhotné do Osvětimi a zázrakem všechny tamní útrapy přežily nejen ony, ale i jejich děti narozené v dubnu 1945. (Jejich manželé bohužel nepřežili.)

V tu dobu bylo nepřípustné, aby v koncentračním táboře žila jakákoliv těhotná žena a tak Mengele dělal velké čistky hned po každém transportu. Nahé ženy v produktivním věku se předtím musely shromáždit a Mengele mezi nimi procházel a mačkal jim prsa, jestli z nich neteče mléko, které by odhalilo případné těhotenství. Takto odhalené ženy byly ihned poslány na smrt.

Třem výše zmíněným ženám se podařilo tuto selekci (a mnohé další) přežít a následně své těhotenství zvládly utajit téměř až do konce. Pokud by se někdo dozvěděl, že jsou těhotné, stálo by to život je a pravděpodobně i část jejich komunity. Ženy tak musely rodit v otřesných podmínkách (na hromadě uhlí či mrtvol) a dále se musely o děti starat v naprosto nedostačujících podmínkách bez vhodného oblečení, výživy a dalších potřeb pro miminka.

Pokud bylo odhaleno těhotenství některé ženy, byla za to velmi potrestána. To autorka knihy (Wendy Holdenová) popisuje tak, že když bylo na nucených pracích zjištěno, že jedna žena je těhotná, byla poslána zpět do Osvětimi za Mengelem. Ten ji sice nechal porodit, ale rozhodl se na dítěti uskutečnit další ze svých hrůzostrašných pokusů. Chtěl se dozvědět, jak dlouho vydrží novorozenec bez výživy. Nechal tedy matce zafačovat prsa, aby dítě nemohla kojit. Dítě položil vedle. Po osmi dnech dovolil matce, aby polomrtvému dítěti dala smrtící injekci morfia.

Z Osvětimi byly Anka, Priska a Rachel převezeny do pracovního tábora ve Freibergu, kde se jim ještě dařilo svůj stav zakrývat. Poté je čekala sedmnáctidenní cesta vlakem přes západní a jižní Čechy až do tábora smrti v rakouském Mauthausenu. Jedno miminko se narodilo přímo v něm.

Ačkoliv všechny tři ženy byly ve stejnou dobu v Osvětimi, Freiburgu i na cestě do Mauthausenu, navzájem se neznaly. Jejich děti se ale setkaly při památném setkání po mnoha letech právě v Mauthausenu.

Kniha je doplněna historickými fotografiemi, které osudy žen ještě více přibližují a konkretizují a činí je o to hrozivějšími a krutějšími.

Všechny tři ženy se nakonec dožily více než osmdesáti let a zanechaly po sobě několik vnoučat i pravnoučat. Takříkajíc šťastný konec. Ale namístě jsou přeci jen slova Anky: "Čím víc lidí se bude dozvídat, co se tehdy dělo, tím pravděpodobnější doufám bude, že se to už nikdy nebude opakovat. Možná si to pak uvědomí všichni. Že se to už nikdy nesmí opakovat."

Příjemné čtení, 

Vaše SuperMum

HOLDENOVÁ, W. Narodili se, aby přežili. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2016. ISBN 978-80-204-3800-3.