NAKLÁDANÉ CIBULKY

18.05.2018

Jako příznivec zdravé stravy jsem celý svůj život nakládané cibulky úspěšně ignorovala. A ony ignorovaly mě. V této krásné symbióze, kdy jsme žili vedle sebe a řídili jsme se pravidlem "Žij a nech žít", jsme kooperovali až do včerejšího dne. Včera ale nastal zvrat. Nakládané cibulky zaútočily! Ve vší síle!

Mě osobně by ani nenapadlo doma nakládané cibulky přechovávat, ale to víte, manžel... Ten si občas nakládané cibulky s chutí dá k nakládanému hermelínu, takže tím pádem tu a tam u nás ve špajzce přebývají. A zrovna včera se to sešlo tak, že nakládané cibulky objevil syn.

Já jsem byla opět v zápalu vaření a syn mi typicky raboval špajzku. Najednou při loupání červené řepy do řepové polévky zjišťuji, že syn něco vylil. Něco? Nakládané cibulky! Zděšeně koukám střídavě na syna a veškerý obsah XXL balení nakládaných cibulek na naší podlaze.

Moje první reakce: Co to je a kolik to stálo?!

Moje druhá reakce: Bože, vždyť to je olej! To se zničí podlaha!

Moje třetí reakce: Popadám syna, který je naolejovaný víc než Schwarzenegger v době své největší slávy a utíkám s ním do koupelny.

V koupelně syna svlékám a bezmyšlenkovitě házím oblečení do pračky. Syna sprchuji, převlékám a následně se jdu věnovat podlaze. Není to tak zlé, ale radši to ošetřím nějakým přípravkem na podlahy. Poté se situace uklidňuje a my zbytek dne zvládáme již bez problémů. V hlavě mi jen vrtá, jak je možné, že roční dítě dokáže otevřít zavřenou (rozuměj nikdy neotevřenou) sklenici, když i já mám někdy problém sklenice otevřít. Leda že by ta sklenice byla někdy už otevřená. Ale v tom případě neměla co dělat ve špajzce, ale v lednici... Budu si muset promluvit s manželem.

Večer přichází manžel z práce a hází mi do pračky veškeré své oblečení, které měl ten den v práci: košili s dlouhým rukávem, béžové kalhoty a svetr s výstřihem do V. Proaktivně si všímám, že je pračka plná a samozřejmě ji hned zapínám, protože nemám ráda, když se mi cokoliv kdekoliv hromadí. Díky tomu jsem neustále ve flow. Protože mi došel můj běžný prací prášek, dávám do pračky prášek, který běžně nepoužívám, ale tento prášek (resp. gel) má příjemnou levandulovou vůni, takže prádlo jistě bude krásně vonět.

O hodinu později...

Pračka doprala. Věším prádlo a říkám si, že prací gel moc levandulově nevoní. Spíše smrdí.

Manžel: "Proč tady smrdí hovínka?"

Já: "To nejsou hovínka, ale máš pravdu, něco tady dost páchne."

V tu chvíli vytahuji z koše na mokré prádlo synovy punčocháčky, které měl na sobě v době incidentu a vše mi do sebe začíná zapadat.

Moje čtvrtá reakce: Vždyť já blbá jsem synovo oblečení nejdřív nevyprala ručně a nezbavila ho oleje a pachu z cibulek!!! Teď mi smrdí všechno, co jsem vyprala!

Takže znovu... Sundat prádlo, dát do pračky, zapnout pračku, čekat hodinu a modlit se, aby tentokrát prádlo vonělo po levanduli a ne po nějakém levandulovo-cibulovém paskvilu. Hm... Druhé praní moc nepomohlo. Nechám prádlo usušit a uvidíme co s tím, třeba smrad z cibule pochopí, že je nežádoucí a odejde sám. Snad. V nejhorším případě bude manželovo "slušné" oblečení do práce smrdět několik dní po nakládaných cibulkách...

Příjemné čtení,

Vaše SuperMum