MNOHO POVYKU PRO NIC

10.07.2018

Jsem racionální matka, která si uvědomuje, že s dětmi je všechno nejisté, a že děti mají zálibu onemocnět v čas, kdy se Vám to nejméně hodí. Ono se Vám samozřejmě nehodí nikdy, aby děti byly nemocné, protože nechcete, aby trpěly, či je cokoliv bolelo a musely absolvovat nepříjemné a stresující prohlídky u lékařů. A taky je to vopruz. Je vopruz chodit po lékařích a vyčkávat v nekonečné frontě u lékaře s kňourajícím, nebo ještě hůře - s apatickým - dítětem. A pak je ještě větší vopruz být doma s nemocným dítětem, které by si nejradši hrálo venku na hřišti nebo alespoň běhalo po bytě jako motorová myš s turbo pohonem. Ale vy mu všechno musíte zakázat a udržet dotyčné dítě v relativním klidu. To všechny zúčastněné strany stojí mnoho nervů, stresu a psychických i fyzických sil.

Vraťme se ale zpátky k mé racionálnosti. Díky této své vlastnosti jsem samozřejmě nebookovala dovolenou půl roku předem v rámci akcí first minute a neplatila drahé storno poplatky "kdyby náhodou". Vždyť s dětmi je všechno nejisté, bůhví, co bude za půl roku. Uvidíme, na jakou destinaci budou děti v létě zralé, a pak se rozhodneme téměř ze dne na den. Nějaké ubytování určitě najdeme. Takto zněl můj lednový plán.

Jednoho krásného červencového dne jsem se probudila a rozhodla jsem se, že pojedeme k moři. Konkrétně do městečka na severu Itálie, které se jmenuje Lido di Jesolo. V tomto městečku jsem byla již asi desetkrát a rozhodně počet jeho návštěv hodlám navyšovat, protože jsem zde byla vždycky velmi spokojená.

V neděli jsem zarezervovala dvojlůžkový pokoj v hotelu. Napsala jsem tam, že budeme dva dospělí a dvě děti ve věku jeden a dva roky a poprosila personál hotelu, aby nám připravil dětské postýlky. Bookings.com mi rezervaci potvrdil a samozřejmě hned z mého účtu strhnul celou částku. Datum odjezdu jsem určila z organizačních důvodů na brzké středeční ráno.

V pondělí, kdy jsem se celý den od rána do večera balila, mi zazvonil telefon. Ozval se zaměstnanec hotelu a oznámil mi, že děti jsou problém. Po několikaminutové debatě mi bylo sděleno, že tedy s dětmi přijet můžu, ale že si musím připlatit jistou částku navíc za jedno dítě, protože není možné, aby v hotelu přespávaly dvě děti zadarmo (byť roční a dvouleté). V zápalu balení a vidiny blížící se dovolené jsem hotelu na tyto podmínky přistoupila.

Když jsem v pondělí večer dobalila, začala dcera blít. Napsala bych blinkat, ale to by nebyla pravda. Ona neblinkala. Ona blila a blila a blila. Poblila celou manželskou postel, svou postýlku i postýlku svého brášky. Tuto skutečnost jsem dávala za vinu svačince v podobě jogurtu a říkala jsem si, že se dcera do středy vzpamatuje. Skutečnost, že jsme měli veškeré ložní prádlo poblité, jsem brala pozitivně. Aspoň tu budeme mít před dovolenou všechno čerstvě vyprané a voňavé.

Mě dcery žaludeční problémy nevyvedly z míry, ale další členy rodiny ano, a tak začaly dohady o tom, jestli pojedeme nebo nepojedeme. Já jsem si však trvala na svém a říkala jsem, že dcera má tuhý kořínek a je to pěkný tvrďák, který se do druhého dne vzpamatuje a bude jako rybička. Toto moje prohlášení a rozhodnutí vyvolalo na všech frontách vlnu nevole.

V úterý se dceři udělalo lépe, jak předvídala její matka, která ji zná velmi dobře a ví, co si s ní může dovolit a co ne. Náladu mi ale následně zkazil mail od Bookings.com, ve kterém stálo, že se s nimi hotel spojil a že pokud chceme přijet dva dospělí a dvě děti, máme si ještě pro děti přikoupit jeden dvoulůžák. No jistě, už to vidím, jak ubytuju roční a dvouleté dítě v samostatném dvoulůžáku. To se to Bookings.com teď píše, když už mi strhli celou částku za jeden pokoj, že? Tento mail mě zkrátka tak naštval, že jsem po zvážení celé situace, kdy jsem v potaz brala i dcery včerejší nevolnost, hotelu napsala, že pokud budou každou chvíli měnit dohody, tak ať rezervaci zruší a vrátí mi peníze. Po několika minutách přišla zpráva přímo od hotelu, že se jedná o nedorozumění a že platí naše včerejší telefonická domluva. Moc jsem nevěděla, co si o dané situaci myslet. Jsem blázen já? Nebo Bookings.com či hotel zkouší okrádat natěšené turisty? Nicméně pořád jsem se k moři velmi těšila a tak jsem situaci hodila za hlavu. Vždyť zbývalo pár hodin do odjezdu. Po třech letech uvidím moře! Jupí!

Všichni měli ovšem strach o zdraví mé dcery. Vystresovali mě tak, že jsem s ní v noci z úterý na středu spala v posteli a neustále jsem ji kontrolovala a měřila teplotu, jestli je ok. Dcera ok byla, přesně jak jsem předvídala. Kdo ovšem ok nebyl, byl můj syn. Od čtvrté hodiny ranní blinkal. Úder tedy přišel zcela nečekaně a z nečekané strany. Jak už jsem psala výše - své děti znám a vím, co si s nimi můžu dovolit. A ačkoliv syn blinkal, nikoliv blil jako dcera o pár dní dříve, vím, že jako každý správný chlap snáší veškeré nemoci o mnoho hůře než dcera a proto jsem se rozhodla, že k moři nepojedeme.

Jelikož jsme měli již stržené peníze z účtu, sháněli jsme na poslední chvíli náhradu, což taky byly trochu nervy, ale nakonec se nám to podařilo a místo naší čtyřčlenné rodiny jeli dva dospěláci, kterým hotel neúčtoval ani příplatek za dětské postýlky (ó, jak šlechetné).

Ve středu jsem se tedy starala o nemocného syna a začala jsem vybalovat sto padesát devět tašek, které jsem před dvěma dny pracně zabalila. Ve středu večer začal blít manžel a já o chvíli později začala trpět křečemi v břiše, ale jako správný tvrďák jsem se rozhodla, že já obsah svého žaludku udržím ve svém těle. Navíc jsem byla dost zaneprázdněná vybalováním, takže jsem fakt neměla čas si odskočit a připouštět si jakoukoliv indispozici.

Výše popsané dny mě stály mnoho nervů a stresu, ale naštěstí jsou za mnou. Beru je každopádně jako cennou životní zkušenost, protože co tě nezabije, to tě posílí. Je to názorná ukázka toho, kolik věcí se může stát za pouhých 72 hodin. A jak ani last minute s dětmi nemusí dopadnout dobře. Na článek o cestování do Lido di Jesolo si tedy bohužel musíte ještě rok počkat. :-)

Krásné prázdniny,

Vaše SuperMum