JARNÍ ÚKLID

13.08.2019

To tak na mě v první půlce dubna vlezlo jaro. Nikoliv tím, že bych po nocích manžela obtěžovala svou touhou po třetím dítěti, ale tím, že jsem jednoho rána vzala do ruky svůj kartáček na ruky a přemýšlela jsem, kdy jsem si ho naposledy měnila. Nemohla jsem se dopočítat, ale usoudila jsem, že tato doba již dalece přesahuje stomatology doporučovanou dvouměsíční lhůtu. Protože jsem šetrná hospodyňka, která by i přes plot pro pírko skočila (Boženka by ze mě měla radost), přemýšlela jsem, co se starým kartáčkem. Když tu můj pohled sklouzl od umyvadla dolů na podlahu a uviděl černočerné spáry mezi bílými koupelnovými dlaždičkami! Problém s využitím starého zubního kartáčku byl rázem vyřešen.

Klekla jsem na kolena, spáry nastříkala savem, chvíli jsem počkala a pustila se do drhnutí koupelnové podlahy. Nikdy jsem si nevšimla, jak prostornou koupelnu máme. Ba naopak, vždy mi přišla poměrně malá a těsná. Je zajímavé, jak je vše relativní (Bertík by měl z mých úvah jistě taky radost).

Jakkoliv jsem byla rudá v obličeji a pot mi stékal po tváři, byla jsem po několika desátkách minut s výsledkem relativně (opět to slovo) spokojená. A to natolik, že jsem neváhala a vrhla se i na toaletu. Tu máme naštěstí opravdu malou, a navíc už jsem měla pohyb s kartáčkem dokonale nacvičený, tak to šlo raz dva.

Když už jsem byla v tom (rozuměj v procesu uklízení, nikoliv "v tom"), vrhla jsem se i na vysavač a začala vysávat. Manžela jsem vyexpedovala i s dětmi do dětského pokojíčku, aby se mi nemotali pod nohama a nevypínali mi neustále vysavač (což je nyní vrchol jejich zábavy - mučit svou nebohou a úklidem strhanou matku vypínáním vysavače a přepínáním jeho programů).

Tak si tak luxuju obývák a mám radost, že náš byt začíná vypadat jako byt aspoň trochu kultivované rodiny. Po vyluxování obývacího pokoje jsem se otočila, abych vysavač vypnula, když v tom jsem se zarazila. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. V naší chodbě (která sousedí s naším obývacím pokoje a je do ní tedy skvěle vidět) si to mašírovalo pět chlapů směrem do útrob našeho bytu. Manžela jsem nikde neviděla. Rychle jsem vysavač vypnula a přiběhla (stále ještě rudá a upocená) do chodby. (Tedy vlastně už do pracovny, protože chlapi nelenili a s neotřesitelnou jistotou vyrazili až tam. Nevypadali, že by jim to bylo nějak blbé). Poté jsem se snažila zjistit, co má tahle nezvaná návštěva znamenat.

Najednou jsem mezi těmi pěti chlapy poznala našeho předsedu společenství vlastníků bytových jednotek a trošku mě to uklidnilo. Začínala jsem tušit vo co go. Už jsem stačila objevit i mezi tou hordou chlapů manžela a tázavě jsem se na něj podívala. (Předseda s dělníky se mezitím zavřeli na balkóně.)

"Co se děje?", zeptala jsem se manžela.

"Prý jdou zkontrolovat balkón.", odvětil.

"Jak jdou zkontrolovat balkón? To nikde nebylo napsáno ani nahlášeno, že bude probíhat nějaká kontrola.", odpověděla jsem v lehkém šoku.

"No, asi na to zapomněli. Vždyť je to stejně jedno.", snažil se situaci zlehčit manžel.

"Jak jedno? Vždyť mi v sobotu bez ohlášení vpadlo do bytu pět chlapů a chovají se tu jako doma. To mi má být jedno?!"

V tu chvíli se otevřely balkónové dveře a z balkónu vylezl náš předseda SVJ. Já jsem si ho okamžitě v rámci svého šoku podala.

"Dobrý den, co se vlastně děje? Nám nikdo neohlásil, že se bude konat nějaká kontrola."

"Dobrý den, kolega vám nevolal?"

"Ne!", odpověděla jsem předsedovi.

"Tak to asi zapomněl. No, my tu potřebujeme zkontrolovat balkony, protože se budou příští rok rekonstruovat."

No, to mi toho řekl. Tuhle informaci jsem už dávno měla od manžela. Ještě jsem se s předsedou chvíli dohadovala a snažila jsem se mu vysvětlit, jak je pro mě důležité, aby mi nedělal do budoucna další šoky v podobě chodby plné mohutných chlapů v dělnickém úboru. Snad můj důrazný proslov, při kterém mě manžel mírnil, pochopil a situace se nebude opakovat...

Když chlapi odešli, znovu jsem spustila: "To prostě nemůžou takhle bez ohlášení vejít do cizího bytu a promenovat se tady jako doma. Co kdybychom tu měli neuklizeno (což jsme ten den naštěstí díky mému jarnímu úklidu neměli) nebo bychom tu měli věci, které by bylo vhodné uklidit?

Manžel: "No, když už jsme u toho, tak oni se hrozně dlouho koukali na stůl. Něco je tam evidentně zaujalo."

Vběhla jsem do pracovny, abych se podívala, co chlapy tak moc zaujalo...

...a na stole ležela knížka Monology vagíny, na kterou jsem pro vás zrovna psala recenzi... Knížka, na jejíž obálce je velkým písmem napsáno slovo "vagína" a v pozadí tohoto slova na nás kouká ženský klín.

Tímto se můj vztah s předsedou SVJ a čtyř dělníků posunul úplně na jiný level.

Nečekaným návštěvám zdar,

Vaše SuperMum