JÁ, TY, ON, ONA, ONO

08.05.2018

Jakkoliv je moje dvou a půlletá dcera šikovná, pořád ještě nemluví dle našich představ. Říká se, že každé dítě je jiné a že rozhodně nemáme své děti srovnávat s jinými dětmi. Každému dítěti bychom měli dopřát tolik času, kolik potřebuje. Někomu jde chození, jinému mluvení a dalšímu kreslení. No jo, ale to se lépe řekne, než dodrží... V okamžiku, kdy se sejdete s kamarády, kteří mají stejně staré dítě a ještě ke všemu stejného pohlaví (je všeobecně známo, že pánové jsou již od narození ve vývoji trochu pomalejší, takže srovnávat dceru se stejně starým klukem by nebylo úplně adekvátní), a to dítě mluví ve větách a zároveň je schopné hned napoprvé celé věty zopakovat, včetně mírného jazykolamu "Doprovodíme je.", ale chtíc nechtíc stejně začnete přemýšlet o tom, proč Vaše dítě ještě nemluví tak dobře. Samozřejmě jsou i děti, které mluví mnohem hůř než moje dcera, ale stejně se nedokážu ubránit pocitu, že už by bylo fajn s dcerou komunikovat verbálně a nikoliv mimikou a intonací. (Dcera samozřejmě většinou rozumí tomu, co jí říkám, ale někdy je schopná mi všechno odkývat a následně se velmi diví, co se to kolem ní - nebo s ní - děje.)

Jak se dcery slovní zásoba pomalu, ale jistě rozšiřuje, je zajímavé sledovat její myšlenkové posuny. Malé děti zezačátku nechápou rozdíl mezi já, ty a dalšími osobními zájmeny. A stejně tak to je i se zájmeny přivlastňovacími. Takže když řeknu, že něco udělám já, dcera pak o mně opakuje "já" a ukazuje při tom na mě. Sáhodlouze jsem jí vysvětlovala rozdíl mezi "já" a "ty", ale prozatím nebyl tento gramatický jev zcela pochopen. Co se týká přivlastňování, je to to samé. Rozdíl mezi "moje" a "tvoje" zůstává nepochopen. Manžel ovšem problematiku vyřešil a dceři na vše říká: "To je tátovo." Tohle (zdá se) dcera pochopila a teď úspěšně chodí po bytě, na vše ukazuje a říká "tátovo". Takže manžel vlastní veškerou elektroniku (od počítače, přes vysavač s topinkovačem až po rýžovar), deky, polštáře, některé nádobí, jídlo a mnoho dalšího. "Mámy" je tak akorát zubní kartáček. No, aspoň ten kartáček mi nechali, bez něj by bylo daleko hůře. (Jak jsem se kdysi přesvědčila na týdenní dovolené, kdy jsem si svůj milovaný heboučký kartáček zapomněla doma a byla jsem okolnostmi nucena koupit si nějaký pofidérní kartáček z benzínky, který svou hrubostí a krutostí vůči mým zubům připomínal spíše rejžák.)

Příjemné rozmlouvání s dětmi,

Vaše SuperMum