DĚTI A ELEKTRONIKA

24.09.2018

Pozor, následující text obsahuje velmi smutné svědectví o těžkém, krutém a hrůzostrašném týrání minimálně dvou věrných a oddaných domácích mazlíčků. Moji high-tech mazlíčci již melou z posledního a jejich čas na tomto světě se velmi rychle a jisto jistě krátí. Slabším povahám (ajťákům a spol., kteří své mazlíčky denně leští, čistí a pečlivě smotávají všechny možné i nemožné šňůry) tedy doporučuji, aby si čtení následujícího textu dobře rozmysleli. Četba tohoto článku je na vlastní nebezpečí.

Pokud máte dvě děti během sedmnácti měsíců, sotva stíháte uchránit jejich zdraví a bezpečnost. Na Vaše zdraví Vám zbývá času poskromnu, a abyste svou hlavu (která je už tak velká jako pátrací balón) zatěžovali starostí o bezpečnost Vaší elektroniky, na to fakt už nemáte psychické ani fyzické síly. Abyste svou elektroniku před dětmi uchránili, existuje jen jedno jediné řešení. Nemít ji doma. Jiné řešení opravdu neexistuje.

Říkáte si: "Tak přece si dám elektroniku na místo, kam je dětem vstup zakázán." My zkušené matky již ale víme, že děti si cestu najdou. Kamkoliv. Kdykoliv. Za pomoci jakýchkoliv prostředků. Legálních či nelegálních. Zavřete si počítač do pracovny? Pro dítě žádný problém. Přitáhne si židličku (ať už svoji dětskou nebo klidně i tu "normální" jídelní), stoupne si na ni a kliku otevře. Pakliže jste dost chytří a pracovnu zamknete, jsou děti natolik neodbytné, že čmuchají po celé domácnosti a hledají klíč. Jakýkoliv. Ten následně s vervou strkají do klíčové dírky u pracovny, dokud se klíč nezlomí.

Pokud nepatříte ke šťastlivcům, kteří si mohou dovolit mít ve svém obydlí jednu celou místnost pouze pro počítač, pravděpodobně Vás napadne položit počítač na hodně vysokou (možná i tu nejvyšší) poličku. Zde opět nastupuje na scénu židlička. A protože jste počítač "skryli" fakt důkladně, pouze židlička nestačí. Dítě je však tvor vynalézavý a nebojí se inovovat. Přitáhne si proto vratkou krabici od hraček a tu položí na židli, aby mohlo stát výš. V tuto chvíli jsou ohroženi již dva z Vašich miláčků.

Protože jsem nechtěla mít ani zlomené klíče, ani zlomené dítě po pádu z bedny stojící na židli, počítač jsem nechala ležet bezprizorně na jídelním stole. Moje děti toho využily, vrhly se na počítač, otevřely ho a začaly svými obratnými prstíčky přejíždět po klávesnici. Na úvodní fotce můžete sami posoudit, jak to dopadlo. Pravobok je silně poškozen. Pravý Shift, pravý Ctrl, ú a pomlčka utrpěli vážné škody. No dobře, pravý Shift a pravý Ctrl jsou poměrně lehce nahraditelné. Dodneška mě to nenapadlo, ale tyto dvě klávesy prakticky vůbec nepoužívám, takže jejich ztráta mě až tak netíží. Došla jsem i k závěru, že na klávesnici jsou jen proto, aby to vypadalo pěkně a vyváženě. Ztráta pomlčky mě ale tíží již o něco více. Pomlčka se ale většinou dá nahradit závorkami a tak je momentálně hojně používám. Co mě ale štve opravdu hodně, je účko... To je klíčová klávesa, jejíž ztráta je téměř nenahraditelná. Zvlášť když je Vaším oborem vzdělávání a tak slovo "úkol" je Vaším denním chlebem... Úkol, úkol, úkol! Je fakt těžké napsat toto slovo s vytrhnutou klávesou. Většinou se Vám to ani nepovede, takže studenti si ve Vašich materiálech čtou o "kolech", nikoliv o "úkolech".

Dále mi děti poškodily numerickou klávesnici. Na první pohled sice není žádné poškození patrné, ale již na první dotyk ho dokonale pocítíte. Hlavně mě zlobí dvojka. Musím ji zmáčknout několikrát za sebou, abych na obrazovce vyloudila alespoň horní oblouček. Opět je to velký problém, pokud pracujete ve vzdělávání a zrovna sepisujete výukové materiály s obrázky. Asi Vám je jasné, že Obrázek 2 nepatří k mým oblíbeným, ale stále je to slabý odvar Obrázku 22...

To, že Vám nefunguje dvojka, je taky nepraktické v případě, pokud Vaše hesla toto číslo obsahují. Nedejbože, že byste měli heslo, které obsahuje samé dvojky! To už byste se opravdu už nikdy do svého internetového bankovnictví a dalších přísně zabezpečených stránek nedostali. Alespoň ne z tohoto počítače.

Na úvodním obrázku (ach ne, zase to ú), vidíte, že kromě mého počítače již skomírá i můj mobil. S mobilem je to mnohem těžší než s počítačem. Počítač, dejme tomu, opravdu po dobu, kdy jsou děti v bdělém stavu, nepotřebujete. Mobil ale potřebujete. Minimálně na občasné zavolání do toxikologické stanice, a to v případě, že se Vám dítě nepozorovaně vloupá na záchod a začne si v rukou mnout vonná kolečka, která jste do záchodové mísy před pár dny vložili (ale to je jiný příběh). Nebo když Vaše dítě v myčce najde nerozpuštěnou tabletu na mytí nádobí a opět ji má rozetřenou minimálně na rukách (taktéž jiný příběh).

Výše uvedenými příklady chci jen říct, že být bez mobilu a zároveň s dětmi, dost dobře nejde. Vaši příbuzní samozřejmě tvrdí opak. "To je tak těžké uhlídat si telefon?!", "Tak si ho dej někam, kde ho děti nenajdou." No jo, jenže když dám telefon tam, kde ho děti nenajdou, pravděpodobně ho nenajdu ani já a pak bych nemohla v případě potřeby volat. A to potom jsou zase řeči: "Proč mi nebereš telefon? Nemůžeš si ho dát někam, abys ho slyšela?"

Z výše uvedeného si tedy vezměte následující ponaučení:

Nepoužívejte ve svých heslech číslo dva.

Nepoužívejte žádnou elektroniku, pokud máte děti. Stejně o ni časem přijdete.

Nesnažte se nervózním rodinným příslušníkům cokoliv vysvětlovat. Stejně to nepochopí.

Příjemný digitální detox Vám přeje

Vaše SuperMum