ČERVENÝ MEDVÍDEK

Žili byli jednou jeden stařičký dědeček a stařičká babička. No dobře, zase až tak staří nebyli. Místo toho byli ale velmi zcestovalí. Neustále jezdili světem i republikou křížem krážem a ze svých cest nikdy nezapomněli svým milovaným vnoučátkům přivézt dáreček. Jednoho dne se vrátili z daleké země a své vnučce přivezli červené tričko s roztomilým medvídkem a svému vnoučkovi modré tričko s neméně roztomilým medvídkem. A jejich vnučka, která do té doby nebyla absolutně na nikoho a na nic fixovaná, uzavřela s červeným medvídkem přátelství na život a na smrt a od tohoto okamžiku se z nich stala nerozlučná dvojka. Což byl trochu problém, vzhledem k tomu, že po pár dnech začal červený medvídek, mírně řečeno, zapáchat a musel si tedy udělat výlet do pračky. Holčička brečela, dupala, vztekala se, ale nic nepomáhalo. Nedalo se nic dělat. Její milovaný medvídek prostě musel podstoupit očistnou kůru. Ale holčička si odmítala obléct jakékoliv jiné tričko, nežli tričko s červeným medvídkem. V tu chvíli její zoufalou matku napadl velmi odvážný krok. Nabídla své dceři, že si na jeden den (dokud se červené tričko s medvídkem nevypere a neuschne) může obléct modré tričko s medvídkem, které patřilo jejímu půlročnímu bráškovi. Uklidněná holčička se překvapivě do malého trička nějakým zázračným způsobem vešla, ale přeci jen v něm vypadala jako panáček Michelin, a to rozhodně nebyla tlustá. Rukávky jí škrtily obě ruce a pupík jí koukal ven, ale přesto byla holčička velmi šťastná, že může mít na sobě alespoň modrého medvídka.

A tak to šlo několik dní, týdnů, měsíců a holčičku její posedlost medvídkem stále nepřešla. Medvídek ale za těch několik měsíců, kdy musel být každý večer vyprán a usušen, velmi zestárl. Protože nebyl našitý, ale jen nalepený, nejdříve mu odpadlo pravé očíčko, které zanedlouho následovalo to levé. Poté se přidal čumáček, pacičky i jiné části medvídkova těla. Holčička přesto medvídka stále milovala tak jako v den, kdy ho uviděla poprvé.

Když už to s medvídkem vypadalo hodně špatně a náhodou se blížily holčičky druhé narozeniny, rozhodli se babička s dědečkem, že své vnučce pořídí narozeninový dort s úplně stejným medvídkem, jaký zdobil holčičky tričko. Když holčička dort uviděla, byla velmi šťastná a dort si labužnicky vychutnala.

Uplynulo několik dalších měsíců a nadešel čas chlapečkovo prvních narozenin. Babička s dědečkem přemýšleli, co chlapečkovi k narozeninám pořídit a opět se rozhodli pro dort, který tentokrát ozdobili modrým medvídkem. Chlapeček z dortu extra radost neměl, protože v jeho věku mu bylo všechno šumák, zato holčičce udělal dort obrovskou radost a opět jí očíčka zářila jako dva lampionky. Domnívala se, že po půl roce opět slaví narozeniny a tak bylo nakonec poměrně složité jí vysvětlit, že dort klidně sníst může, ale že dárky patří jejímu bráškovi.

A jak je to s červeným medvídkem dneska? Holčička jej stále velmi často nosí, ale z medvídka už zbývá pouze torzo. Naštěstí si holčička nechala říct a v mezičase, kdy se medvídek pere a suší, je ochotná nosit i jiné tričko nežli to s modrým medvídkem, které jí je (dnes již po několika měsících od zakoupení) opravdu velmi malé a nedokáže si jej tedy již ani přetáhnout přes hlavu. Což ovšem pochopila až po několika velmi drastických pokusech, kdy se málem buď uškrtila, nebo si přinejmenším vykloubila obě ramena.

Příjemné čtení,

Vaše SuperMum