ČERNÉ LEKNÍNY

17.06.2019

SUPERMUM HODNOCENÍ 70 %

Moje třetí knížka od Michela Bussiho, ale bohužel až na konec mě moc nenadchla. Zajímavý konec mé hodnocení dost vylepšil. Nicméně mi připadá, že Bussiho knížky (v pořadí, ve kterém jsem je četla já) mají sestupnou tendenci. První byla Vážka. Ta se četla sama a zápletka i rozuzlení se mi velmi líbilo. Následovala knížka "Maminka neříká pravdu", do které jsem po Vážce vkládala velká očekávání. Tato očekávání bohužel nebyla naplněna. Kniha nebyla špatná, ale ve srovnání s Vážkou nic moc. No a Černé lekníny? První dvě stránky mě nadchly a vtáhly mě okamžitě do děje. Následující stránky mě z děje úspěšně vytáhly. Možná to bylo tím, že v knize se řeší impresionističtí malíři v čele s Claudem Monetem, což mě vůbec nebavilo, jelikož k umění nemám kdovíjaký vztah. Nebo spíše žádný, než kdovíjaký.

Nicméně rozuzlení je zajímavé a autorův nápad musím ocenit. Možná by bylo dobré si knížku přečíst ještě jednou se znalostí konce a viděla bych ji v jiném úhlu. Zkusila jsem to tak udělat s prvními stránkami a opravdu jsem hned celou knížku viděla v jiném světle.

Děj pojednává o jedné vraždě, jednom ztraceném obrazu a třech ženách z městečka Giverny, které znají pravdu. Každá z žen byla úplně jiná. První ženě bylo přes 80 let, druhé ženě bylo 36 let a třetí bylo 11 let. Všechny byly rozdílné, ale jedno měly společné: městečko Giverny považovaly za vězení a snažily se z něj utéct. 25. 10. 2010 se jim tato příležitost naskytla, ale přežít může jen jedna z nich. Která z nich to bude?

Příjemné čtení,

Vaše SuperMum