ČEHO PŘED SMRTÍ NEJVÍCE LITUJEME

01.05.2018

SUPERMUM HODNOCENÍ 80 %

Autorka Bronnie Ware sepsala v této knize své zkušenosti z dob, kdy se věnovala paliativní péči. Těžce nemocní a umírající lidé se autorce svěřovali se svými životními chybami a zpětně tak vyjadřovali lítost nad tím, jaké kdysi měli hodnoty a jakým stylem života žili.

Kniha je rozdělena do pěti částí, resp. pěti věcí, kterých litujeme. První věc, které litujeme, je skutečnost, že jsme neměli kuráž žít podle svého, ale žili jsme podle ostatních. (To autorka znázorňuje na příkladu Grace, která byla desítky let vdaná za tyrana, ale neměla odvahu od něj odejít. Když se manžel po desítkách let manželství dostal do domova důchodců a Grace mohla začít žít život podle svých představ, zanedlouho vážně onemocněla i ona - mimochodem kvůli manželově zlozvyku kouřit doma. Sny této dámy tak nikdy nebyly uskutečněny, protože se bála žít život podle svých představ a vzepřít se systému.) Druhá věc, které litujeme, je to, že jsme pracovali příliš tvrdě. (Toho litoval starý John, kterého manželka Margaret několik let žádala, aby odešel do důchodu, který by si spolu užili. John však pořád chodil do práce s vidinou vydělání ještě více peněz. Když už se konečně po patnácti letech domluvili na Johnově odchodu z práce, Margaret zemřela a jejich sen o společném prožití šťastného důchodu se rozplynul.) Třetí věc, které litujeme je nedostatek odvahy dát najevo své city. (To autorka demonstruje na příkladu Jozsefa, který celý svůj život velmi tvrdě pracoval v práci, která ho naplňovala a zajišťovala jeho rodinu, ale zároveň před smrtí získal pocit, že nedal své rodině možnost, aby ho poznala. - "Strašně jsem se bál dát najevo své city. Tak jsem pracoval a pracoval a držel si rodinu od těla. Nezasloužili si být tak sami. Teď lituji, že mě vlastně nepoznali.") Čtvrtá věc, které litujeme, je skutečnost, že jsme nezůstali ve spojení se svými přáteli. (Zde se autorka setkala s Doris, která dle svých slov umírala na samotu. Její jediná dcera se odstěhovala do Japonska a časem se jí v takové dálce odcizila. To Doris komentuje slovy: "Přivedla jsem ji na svět, ale naše děti nám nepatří. Dostalo se nám jenom to požehnání, že své děti můžeme vést, dokud se nedokážou samy rozletět." Doris litovala, že nezůstala ve styku se svými přáteli, z nichž někteří již zemřeli, a s jinými ztratila kontakt.) Pátá věc, které litujeme, je, že jsme si nedovolili být šťastnější. (Zde se seznamujeme s Rosemary, která si za svůj život vybudovala slušnou kariéru, ale nikdy si nedovolila být šťastná, protože si myslela, že si to nezaslouží.)

V závěru knihy popisuje autorka tyto lidi jako lidi, kterým byl poskytnut luxus rozjímání o svém životě. ("Všichni to byli lidé, jimž byl poskytnut čas, aby o svém životě rozjímali. Ti, kdo odejdou náhle, takový luxus nemají, a mnozí z nás mezi ně budou patřit. Je velice důležité zamyslet se nad životem, jaký vedete teď v této chvíli, protože před odchodem možná dostanete jen chvilku, abyste našli klid nebo mohli přemýšlet.")

CITACE

"Nikdy nikomu nedovolte, aby vám bránil v tom, co chcete."

Ze všech věcí, s nimiž se mi klienti svěřili, když jsem seděla u jejich lůžka, nejčastěji litovali toho, že nežili podle svého."

"Představujete si, že přátelé budou nablízku pořád. Jenže život jde dál a najednou zjistíte, že nemáte na světě nikoho, kdo vám rozumí nebo kdo ví něco o vašem životě."

Příjemné rozjímání o životě,

Vaše SuperMum

Ware, B. Čeho před smrtí nejvíce litujeme. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN: 978-80-262-0168-7.