ČÁRA PŘES ROZPOČET

23.03.2018

V jednom z minulých článků (MATKA HOVNIVÁLŮ) jsem se zmínila o  extrémních sklonech k fekálismu své dcery. Nebojte, nebudu se v tomto tématu dále pitvat. Chápu, že ne každému je příjemné číst článek zaměřený čistě jen na dětské výkaly. Nicméně pokud jste daný článek ještě nečetli, je vhodné si jej pro 100% porozumění následujícímu textu přečíst.

Začátkem března jsem dceru poslala po čtyřměsíční nemocenské pauze opět do školky. Vydržela v ní úctyhodné čtyři dny! Noc před pátým dnem dostala záchvaty kašle a měla mírně zvýšenou teplotu. Ráno se probudila s rýmou a bylo jasné, že se školka opravdu nekoná. Chvíli mi trvalo, než jsem se na novou situaci adaptovala. Komu nemoc dítěte nenaruší plány, že? Ale jako správná SuperMum jsem zaimprovizovala, nasnídali jsme se a hned jsme se vrhli do společných aktivit v podobě dupla, knížek, puzzlí a skládaček. Pak jsem na chvíli odešla přebalovat syna, a když jsem se vrátila zpět do dětského pokoje, dcera už měla ve vlasech melír (viz MATKA HOVNIVÁLŮ). Nějakou dobu jsme tedy strávili mytím a vysoušením dceřiny hlavy.

O chvíli později, při stavění věže z dřevěných kostek se dcera na chvíli zamyslela, popotáhla, sáhla si do nosu, vyndala si nudli, neboli sopel, se zájmem si ho prohlédla a následně jej strčila do pusy. Celou situaci zabila tím, že poté spokojeně prohlásila: "Ňam, ňam!" Takže jsem dospěla k názoru, že moje dítě je fekální soplofil!

Po důkladném vysmrkání a odsoplení dcery nosu jsme pokračovali v domácím vzdělávání. A to tak, že jsme si sedli na postel a říkali jsme, kde jsou jaké části těla. Když jsme došli k břichu, vyhrnula si dcera tričko, nafoukla své bříško víc než africké děti a pak ho zase smrskla tak, až se jí vyrýsovaly svaly. Tento břišní tanec mi převáděla asi minutu. Koukala jsem na ni docela vyjeveně a moc jsem nevěděla, jestli ji pochválit nebo ne, a přemýšlela jsem, jestli se tohle zvládla naučit za čtyři dny ve školce.

Poté mi volal můj oblíbený kurýr z PPL, se kterým už jsem si za dobu svého mateřství vytvořila velmi blízký vztah a který se mi vždycky poslušně hlásí telefonem: "Brý den, tak jsem tu zase. Jste doma?" (Která matka s malými dětmi nevyužívá PPL minimálně na týdenní bázi, že?) Natěšeně jsem mu seběhla otevřít. Přivezl totiž dceři knížky. Ačkoliv se dcera dle výše uvedeného textu nechovala zrovna ukázkově, rozhodla jsem se, že jí nějakou z těch knížek dám. (Mimochodem, jedná se o knížky od Susanne Bernerové, o kterých jsem se zmiňovala již v článku NEJLEPŠÍ KNÍŽKY PRO NEJMENŠÍ. Pro informaci: nyní už máme kompletní sérii, která obsahuje všechna čtyři období - Jaro, Léto, Podzim, Zima - a Noc.) Dcera knížku otevřela, zabodla prst doprostřed stránky, ukázala na sedícího pána s cigaretou v puse a povídá: "Pán ňam, ňam." Následně jsem tedy dceři důkladně a důrazně vysvětlila, že cigarety rozhodně ňam, ňam nejsou. Před spaním mi jen vrtalo hlavou, jestli je výchovné kreslit do dětských knížek kouřící pány.

Večer děti převzal manžel a jako vždy je začal vzorně koupat. V polovině koupání jsem jen všem zúčastněným připomněla, aby si vyčistili zuby. Dcera si zoubky čistila pěkně, ale manželovi se zdálo, že dává přílišný důraz na zuby přední a zubům zadním se naopak moc nevěnuje. Proto dceři přikázal: "Vyčisti si i zuby vzadu." Dcera ho poslechla. Vyndala kartáček z pusy a začala si jím drhnout své pozadí... (Tohle se taky naučila ve školce?!)

Pátek bez školky jsme tedy jakž takž přežili. O víkendu jsem se jen modlila, aby si dcery nudle a kašel sbalily saky paky a nenávratně zmizely. Přeci jen nemoc dítěte je čárou přes rozpočet, obzvláště když dané dítě mělo jít do školky a maminka měla doma "odpočívat" "jen" s jedním nenáročným vztekálistou, kterému právě rostou zoubky, a který se tak moc snaží chodit a stát, až z toho pořád padá na hlavu. 

A kolik po sobě jdoucích dní ve školce nám tipujete tentokrát?

Žádné čáry přes rozpočet Vám přeje

Vaše SuperMum