BRAMBORKY

13.02.2018

Stravuji se hodně zdravě a snažím se to naučit i celou svou rodinu. Proto jsem se jednoho krásného dne rozhodla, že uvařím (již poněkolikáté) polévku z červené řepy, která obsahuje spoustu vitamínů, minerálů a antioxidantů. Devítiměsíčnímu synovi jsem ve vedlejším kastrůlku vařila v kojenecké vodě alespoň pyré z červené řepy. Také již poněkolikáté. Polévka je velice chutná a všichni členové rodiny ji mají rádi.

V den D jsem si připravila ingredience a začala vařit. Když jsem ze skříně vyndavala řepu, ukořistily moje děti kilový pytel s bramborami a krabici od dětské kaše. Protože si poměrně hezky hrály tak, že brambory skládaly do krabice a pak je opět vysypávaly, a tím pádem mi nechávali prostor na vaření, nechala jsem jim při této činnosti volnost.

Polévku jsem úspěšně uvařila, odstavila jsem hrnec z plotny a v tu chvíli se mi tam začala motat dvouletá dcera. Klidně jsem ji upozornila, že tady to pálí a že by si tedy ještě na chvíli měla jít hrát s bráškou a s bramborkami. Bohužel moje upozornění nebylo ani vyslechnuto, ani respektováno, dcera naschvál strčila ruku na plotnu a záhy zavřeštěla. Půl hodiny jsme strávily v koupelně s dceřinou rukou pod studenou vodou. Ruku jsem jí pak naolejovala kokosovým olejem a vypadalo to, že se tato událost obejde bez puchýře.

Během naší koupelnové akce roznesl devítiměsíční syn po celém bytě brambory. Neptejte se, jak to dokázal, samotné mi to je záhadou. Spěšně jsem sesbírala brambory a dala je do skříně. Zvláštní, z původního kila brambor zbylo 7 maličkých bramborek. Dlouho jsem si ale touto skutečností hlavu nelámala, protože moje děti začaly mít hlad, tak jsem musela začít rychle podávat jídlo - zdravou řepovou polévku pro dceru a zdravé řepové pyré pro syna. Nejprve jsem dala dceři polévku. Ještě byla trochu teplejší, ale ne tolik, tak jsem jí talířek s polévku dala a povídám: "Ještě to je horké. Pálí. Musíš dělat fu fu." Dcera vypadala, že příkaz pochopila a na první lžičku skutečně udělala "fu fu". Začala jsem tedy připravovat jídlo synovi. Nalila jsem mu řidší pyré do lahvičky, aby si ho sám v klidu vypil. Přesně tak, jako je už několik týdnů zvyklý a jak mu to vyhovuje. Sotva jsem synovi lahvičku podala, rozeřvala se dcera: "Au, au, pálí!!!" Rychle jsem podala dceři pití, aby to zapila, a radši jsem jí další lžičky foukala sama, aby se situace neopakovala.

Po chvíli jsem se koukla po synovi, a co nevidím... Syn si úspěšně celý obsah lahvičky vyprskal kolem sebe. A zrovna červenou řepu... Dětské lehátko červené, synovo oblečení červené, podlaha červená, kus nábytku červený, syn červený... Nevadí, máma to uklidí, že? Vzala jsem syna, resp. toho červeného mimozemšťana, který se z něj stal, svlékla ho a umyla. Prádlo jsem pak celý den odmočovala, aby šlo vůbec vyprat. Při převlékání syna v ložnici mi spadlo na zem jeho bodíčko. Ohnula jsem se, abych ho zdvihla a pod postelí na mě koukaly dvě brambory. Vida, tak to už jich mám devět. Ale ještě jich pár do kila chybí.

Červená řepa má sice prokázané pozitivní účinky na lidské zdraví, ale tentokrát se díky červené řepě minimálně polovině rodiny přitížilo. Dcera den končila s náběhem na puchýř na ruce a na jazyku a já den končila sice fyzicky zdráva, zato psychicky zralá na Bohnice. Syn z toho vyvázl nejlíp, ten se všemu smál a považoval to za rozptýlení a největší srandu. A manžel? Ten dle svých slov strávil "náročný" den v práci, tak jsem ho náročným povídáním o červené řepě nezatěžovala. O několik dní později jsem jen z dětského pokoje zaslechla manželův překvapený výkřik: "Co tady dělá brambora?!"

Ty nejpříjemnější zážitky s červenou řepou Vám přeje

Vaše SuperMum

P. S. V dalším článku se můžete těšit na recept na zmiňovanou polévku z červené řepy. :-)